Aktuality
15. - 22. 7. 2017 - Jsem na táboře, Špičák - Železná Ruda na Šumavě. SUKI jede na tábor, tábor je moc fajn. Nějaké fotky také dodáme.
14. 7. 2017 - Jedeme si s mamkou pro nové sluchadlo - ReSound Enzo 7. Je kompatibilní s kochlíkem a mohu i s ním používat bezdrátové příslušenství. Mamka děkuje paní doktorce Aksenovové, že ji přivedla na tuto cestu, o těchto sluchadlech nikdy předtím neslyšela.
2. - 9. 7. 2017 - Letní rehabilitační pobyt se SUKI (Spolek uživatelů kochleárního implantátu) - Karlov pod Pradědem - Malá Morávka. Opět jsme jeli ve 4 a byla to paráda. Fotky dodáme.
30. 6. 2017 - vysvědčení. Mám ho pěkné.
19. 6. - 26. 6. 2017 - Mamka mě omluvila ze školy a já jsem prvně viděl moře. Bylo slané a bylo to moc fajn. Naše partička v počtu 4 lidiček si to krásně užila.
2. 5. 2017 - 10. nastavování
6. - 8. 4. 2017 - Mamka přeložila 10. nastavování (7. 4. 2017) jedu na 5. ročník Palety ticha do Olomouce. Moc se těším.
5. ročník výtvarné soutěže Paleta ticha v Olomouci. Letošním tématem bylo Malý velký muž se zaměřením na prvního českého prezidenta Václava Havla.
Družstvo školy v HK obsadilo 3. místo. Černobílý obrázek.
10. 3. 2017 - Praha - Chci si nechat na Mrázovce změřit sluch s vypůjčeným sluchadlem. A sluchadla vrátíme. Pak nastane rozhodování, sluchadlo přece jenom něco stojí...
Potřebujeme 22.900 Kč3. 3. 2017 - Praha - zapůjčím si na týden nová sluchadla. Parádní na tom je, že sluchadla jsou kompatibilní s bezdrátovým příslušenstvím, které mám ke kochlíku.
13. 2. 2017 - Nové otisky na tvarovky - ORL Pardubice.
31. 1. 2017 - 9. nastavování
25. 1. 2017 - Kolečko na Mrázovce - dopadli jsme výborně, z foniatrie i logopedie máme dobré hodnocení, jsem velmi dobrý uživatel kochleárního implantátu. Psychologické vyšetření jsem tentokrát neabsolvoval, paní doktorka byla nebyla přítomna, dostanu náhradní termín.
27. - 28. 12. - 3. letošní návštěva u táty, spojená tedy s návštěvou babičky a dědy na Moravě. Letos se vážně překonal, suma sumárum 3 noci...
21. 12. 2016 v 20:43 - Táta píše mamce SMS, zda by si mne mohl vzít, že pojedeme k babičce a dědovi. 27. 12. v 8 hodin ráno a návrat 28. 12. 2016 v cca 17 hodin.
Mamka souhlasí, i když v rozsudku soudu je to s vánocemi trochu jinak...
7. 12. 2016 - 8. nastavování
27. 10. 2016 - 7. nastavování - nechali jsme si spárovat Mini Mikrofón
29. 9. 2016 - 6. nastavování
10. - 11. 9. 2016 - 2. letošní víkend u táty. V sobotu v 8 hodin pro mě přijel a v neděli v 15 hodin vrátil.
6. 9. 2016 - 5. nastavování
18. 8. 2016 - 4. nastavování
9. 8. - 17. 8. 2016 - Na prázdninách u babičky a dědy na Moravě.
Prázdniny jsou dlouhé, mamka nemá tolik dovolené, aby mohla se mnou být. Kdo čtete naše stránky víte, že mamka se mnou byla v nemocnici a to měla dovolenou, dovolenou měla i na mé jarní prázdniny, byť je sudý rok. Čím to je, že před 4 roky u soudu táta chtěl sudé roky pro sebe a nikdy si mě nevzal. Dovolenou měla v létě, ale celé dva měsíce zkrátka nepokryje. Navíc jezdíváme do Prahy na nastavování a to si mamka bere také dovolenou. Za lékaře jí započtou jen 5 hodin a je pak problém dát hodiny do pořádku. Tedy jsem mezi třetím a čtvrtým nastavováním byl u babičky na Moravě. Dovezl mě tam brácha Jirka, cestou zpět řídila máma. Užil jsem si prázdniny i s bratranci Radkem a Adamem. Sám jsem si zrovna s chrudimskou babičkou povídal, že jsem babičku a dědu na Moravě už dlouho neviděl.
3. 8. 2016 - 3. nastavování
16. - 23. 7. 2016 - dovolená na jižní Moravě. Prostě nádhera. Bydleli jsme blízko Hodonína a navštívili jsme Kyjov, krásné městečko, tam jsme si prohlédli muzeum. Byli jsme na Bukovanském mlýmu (větrný) a tam jsme si zahráli minigolf. Měli jsme krásné ubytování v Lužicích se vším vybavením, grilovali jsme tam. Navštívili jsme zámek Lednici, skleník i Minaret, v Lednici i výstavu soch z písku. V Lužicích jsme se byli podívat na Lužák, Starý kvartýr byl bohužel zavřený, navštívili jsme tamní včelařské arboretum a viděli vinice i jak tam rostou melouny. V Lužicích se težil lignit a stále se tam těží ropa a tak jsme se museli podívat v Hodoníně do Muzea naftového dobývání a geologie. Super chlapík, co nás prováděl a povídal. V Hodoníně jsme navštívili Masarykovo muzeum, ZOO a také tamní plovárnu. Projeli jsme se po Baťově kanálu. Navštívili jsme Mikulčice. To jsme litovali, že to nevidí s námi Jirka. V Čejkovicích jsme navštívili f. Sonnentor, kde jsme se byli podívat uvnitř, balí se tam voňavé čaje. Nemohli jsme v těchto končinách zapomenout na Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici. A v neposlední řadě se nám podařilo najít prý nejstarší oskeruši ve střední Evropě, která se nachází v Radějově. Je to Adamcova oskeruše. Byla to fuška ji vypátrat. Moc krásná dovolená plná zážitků.
22. 7. 2016 - Nastavujeme na 10 a držíme stále a stále. Vítkův mozek se postupně přizpůsobil.
21. 7. 2016 - Nastavujeme na 9, držíme celý den.
20. 7. 2016 - Nastavujeme na 9, držíme celý den.
19. 7. 2016 - Nastavujeme z 8 na 9.
18. 7. 2016 - Nastavujeme z 6 na 8.
17. 7. 2016 - Nastavujeme z 5 na 6.
16. 7. 2016 - Nastavujeme v průběhu dne z 4 na 5.
15. 7. 2016 - Dnes ráno začal Vítek na hlasitosti 4 a zvednuta byla v průběhu dne na 5.
14. 7. 2016 - 4. zvuk. Vítek za mnou večer přišel ještě z postele a říkal mi, že když byl v koupelně, slyšel téct vodu u umyvadla. Dnešní den je tedy ve znamení vody. Vítek byl jakýsi zjihlý, když mi to říkal. Já tedy také. Vítek se radoval, tak jsem ho prosila, aby mi dál říkal, co nového slyší, že toho bude víc. Usmíval se. Teď teprve poznává, o co byl ochuzen. Je za kochlík moc rád a už ví, že to je jeho dobrý pomocník.
Vítek to bere naprosto skvěle, zatím to byly zvuky, které zvládl sám identifikovat, viděl papír, cítil, že se mu něco kroutí v břiše - k tomu byl bonus už i ten zvukový vjem a déšt zvládl identifikovat také sám. Zatím jsme po druhém nastavování. A Vítek už po prvním říkal, že je to lepší než se sluchadly. A myslím, že i rozuměl. Nebo to tak i říkal. Velmi pečlivě se soustředí a na obou nastavováních zvládl soustředěně hodinu a půl pracovat. Teprve na druhém nastavování logopedka zkusila slova a ta opakoval. Ale já se také domnívám, že už po prvním nastavování byl v obraze. Bohužel jsme včera přišli na to, že on tím druhým uchem, byť bez sluchadla slyšel příposlech, který jsme měli puštěný, takže příště bez něj. A další věc, dnes ráno slyšel sice déšť, ale také hned sundával kochlík s tím, že je moc nahlas. Protože jsem byla v práci, řešili to kluci doma sami, Vítek hned věděl, že ovladač stáhnout dolů a tak z hlasitosti 10 byla 3. Mně to bylo divné, protože včera od 12 do 22 h byl s tím nastavením a nic neříkal. Když jsem přišla z práce, znovu jsme hledali stupeň, který by mohl snést a jsme na 5. Budeme tedy každý den zkoušet, co zvládne, měl by si postupně zvykat. Mozek se musí přizpůsobit.
14. 7. 2014 - Slyším další nový zvuk - déšť. Včera jsem byl na nastavování. Ale ten déšť jsem slyšel ráno tak intenzivně, že jsem si musel kochlík sundat. Hlasitost jsme museli stáhnout z 10 na 3. Když přišla mamka z práce, projela to se mnou a nechali jsme hlasitost na 5. Tak nějak zatím nevíme, jestli to je OK, jestli si hlavinka, mozek zvykne na to, co se včera nastavilo, protože s tím jsem od nějakých 12 hodin byl do 22 hodin. A ráno to bylo pro mě moc hlasité.
13. 7. 2016 - Mám za sebou druhé nastavování. Nejprve se na mne podívala foniatrička a zkontrolovala ouško, které vykapáváme borovou vodou. Ještě tam nějaký kousek zaschlé krve na stěně zvukovodu mám, bubínek je v pořádku. Pak jsme šli k panu inženýrovi a paní logopedce na druhé nastavování. Paní logopedce jsme řekli, že jsme v časopise Gong, viděli článek, ve kterém figuruje. A také jsme jí řekli, že tam jsem i já. Paní logopedka, ale časopis neměla, tak neviděla moje dílko. Byli jsme tam asi hodinu a půl. Opět jsem označoval konec pípání zvukové řady. Jenže pak pan inženýr odhalil, že i když z neimplantovaného ucha sundám sluchadlo, slyším pípání. To mohlo zkreslit výsledky. Protože měli puštěný příposlech, tak příště prý bez něj. Informovali jsme o zvuku trhání papíru a kručení bříška. Pan inženýr i paní logopedka mě chválili. Říkali, že to jde výborně. Ptali se, jak dlouho mám diagnostikovanou na levém uchu hluchotu (zcela jistě rok, potvrzeno na Mrázovce 19. 5. 2015 a imolantován jsem byl 16. 5. 2016). Mamka se lekla, proč se ptají. Ale opravdu se ptali v dobrém. Říkali, že se se mnou dobře pracuje, prý stejně jako s dospělým ohluchlým v dospělosti. Takže to je vážně výborná zpráva.
9. - 10. 7. 2016 - Jedu na víkend k tátovi. První víkend v tomto roce, táta pro mne v sobotu ráno přijede a v neděli v 16 hodin přiveze. Táta původně chtěl, abych k němu jel 2. 7. (vždyť jsem kochlík dostal teprve 29. 6. 2016), ale s mamkou jsme si nebyli jisti, zda budu již schopen obsluhovat kochlík a jeho příslušenství, mamka nabídla tátovi, že by si mne mohl vzít následující víkend, že už snad budu umět kochlík obsloužit. Táta by mi s tím nepomohl. táta mamce napsal sms, něco ve smyslu, že již konečně vědí, že Kája není bacilonosič (předtím ani slovo, vlastně žádná komunikace) a že bych mohl tedy přijet. Mamka, já i babička z Moravy si myslíme, že například přes telefon se žádné bacily nedostanou. A že se o mě táta nezajímal, když jsem byl v nemocnici, to mě mrzí. Je mi líto, že Kája bojuje s nějakými nemocemi, ale já jsem zažil také krušné chvilky. A když mamce táta odepsal po mé operaci: Děkuji za informaci. Mamka si po rozležení neodepřela odpověď. Aby se táta nedivil, že až někdy třeba on bude v nemocnici a byl by rád za zájem nebo návštěvu, aby se nedivil, aby kluci (já a Jirka) neodpověděli také tak: Děkuji za informaci. A že to nebude tím, že by byli nevychovaní, ale tím, že sami měli takový příklad - příklad od něj. Mamka si myslí, že tohle se nedělá (a není sama), že takto se správný táta nechová. Já si to myslím také.
3. 7. 2016 - Sylším další nový zvuk. Vlastní kručení bříška.
1. 7. 2016 - Slyším nový zvuk. Trhání papíru.
30. 6. 2016 - Vysvědčení. Jedeme do HK pro vysvědčení. Na prázdniny se už moc těším. Na vvysvědčení jsem měl samé jedničky, zlepšil jsem se z pololetních dvou dvojek. Mamka mě moc chválila.
29. 6. 2016 - Moc jsem se na první nastavování tešil. Mamka se rozhodla, že tentokrát do Prahy pojedeme autem. Jednak věděla, že dostanemě k mému kochlíku příslušenství, které je objemné, ale také jsme chtěli s sebou vzít bráchu Jirku. Mamce doporučili, abychom si s sebou vzali ještě nekoho, kdo s námi bude poslouchat vše o provozu mého kochlíku. Tak tedy, dojeli jsme do Prahy. Měli jsme tam být v 10:30. Dorazili jsme v 10 hodin. Nejprve jsme byli u foniatričky a ta mamce doporučila, aby mi vykapávala ouško borovou vodou, že uvnitř mám zaschlou krev. A pak jsme čekali na pana inženýra a logopedku. Asi v 10:45 vcházíme do dveří místnosti, kde to všechno proběhne. Pana inženýra jsme dostali přiřazeného toho, s kterým mamka někdy v lednu 2016 konzultovala, jaký kochlík pro mne, když mamka pro mne chtěla jiný než nám vybrala naše zdravotní pojišťovna (MMCH - od 1. 7. 2016 jsme, já a mamka, pojištěnci jiné zdravotní pojišťovny.) Jirka o něm řekl, že to je Babica bez fousů. Mamka je za něj ráda. A paní logopedka, zatím jiná než ta naše původní, ta je nemocná, ale tato byla také moc hodná. A tak to přišlo. První pípání v kochlíku. A jdeme pracovat, budu označovat konec pípací řady. Nejprve navlékám na konci pípací řady kolečka na tyčky. Pak skládám vkládačku, po konci každé řady jeden kousek. Pak mi paní logopedka dala ke čtení knížku a pan inženýr mě měl napojeného z kochlíku do PC a něco dělal, ale neptejte se mne co. Já si četl. Pak jsem ještě chvíli pracoval, vkládal jsem válečky do děr. A to byl pro mne konec prvního nastavování. Všichni mě chválili. Pak už si sedl ke stolu i Jirka a s mamkou poslouchali pana inženýra, jak jim vypráví o kochlíku, jak se zapíná, vypíná, jak to je s ovladači, jak s akumulároty, co jak svítí nebo nesvítí, zkrátka hodně informací najednou. Dostal jsem velkou tašku s příslušenstvím a mamka s Jirkou budou ještě muset pročíst návody. A naučíme se o kochlík starat a používat ho. Vycházeli jsme ve 12:20. Ještě na Mrázovce jsem se najedl, tedy všichni jsme se najedli a vyrazili na cestu k domovu. I tu mamka zvládla na jedničku. Mamka je na sebe hrdá.
28. 6. 2016 - 20:24 SMS mamce od táty. Píše něco ve smyslu, že to trvalo dlouho (CO?),ale že má definitivně potvrzeno, že můj bratr Kája není bacilonosič. Ptá se mamky, jestli jsem fit a jestli bych nechtěl na víkend na navštěvu. Mamka mi to nejprve ani neříkala. Tátu jsem viděl naposledy na konci prosince 2015, nyní by to bylo první setkání v letošním roce. Já nevím, co si táta myslí. Bude mi 12 let a nevidět se s ním půl roku, je pro mne 1/24 mého života. A to si myslí, že to jde omluvit větou, že trvalo dlouho než se zjistilo, že Kája není bacilonosič? To snad nemyslí vážně. Existuje řada dalšíž možností, jak být se mnou v kontaktu, abych věděl, že na mě myslí, že mu nejsem lhostejný. A když mu mamka napíše, že jsem po operaci, tak tiše odpoví SMS: "Děkuji za informaci." Nezajímá se, jak se mám, jak jsem to zvládl nebo jaké byly komplikace. Mě asi nezajímá, jestli je Kája bacilonosič, já mám právo stýkat se se svým otcem, problém je jen takový, že musím čekat na to, kdy si milostivě na mě udělá čas. Půl roku je dlouhá doba. Jde to přece zařídit jinak, ne? Mamka se rozhodla, že více bude vědět po prvním nastavování a pak že tátovi odpoví.
Výsledek byl takový, že se musím naučit obsluhovat svůj kochlík a hlavně ho nosit, táta mi s tím nepomůže. Mamka napsala tátovi, že tentokrát ne, že to souvisí s prvním nastavováním a učením se s kochlíkem žít. nabídla následující víkend, i když tam je také komplikace, v sobotu 9. 7. 2016 jdu na oslavu narozenin kamaráda Honzíka. Snad to táta pochopil, že víkend hned po 1. nastavování by byl nevhodný. On by mi neporadil, kdybych něco nevěděl. Rád k nemu pojedu. Ale asi bych byl rád, kdyby svůj zájem o mne projevoval nějak průběžně a zejména v obdobích, ve kterých se dá předpokládat zvýšený zájem ze strany rodiče, pokud ne zvýšený, tak alespoň nějaký. A ten bohužel nebyl.
11. 6. 2016 - od září 2016 bude Vítek navštěvovat v ZUŠ nejen keramický, ale i výtvarný obor.
10. 6. 2016 - máme už i termín 2. nastavování - v červenci a 3. nastavování - v srpnu.
31. 5. 2016 - dostali jsme termín prvního nastavování - 29. června 2016.
30. 5. 2016 - Vítek má mobil.
27. 5. 2016 - Mobil nedorazil, dorazí snad v pondělí. U Vítka trochu zklamání, ale vydrží čekat. Co jiného mu také zbývá?
Pokud to snesete, můžete se podívat, jak se provádí kochleární implantace.
https://www.youtube.com/watch?list=PLtmKi6_4W4adsfQS-5M0dUorIVH4qiSLV&v=YwdnBqXu53w
25. 5. 2016 - Vítek měl slíbenou oměnu za operaci. A skutečně si ji zaslouží, trochu se mu to zkomplikovalo, ale byl zlatý. Vítek si přál mobil už na 11. narozeniny, ale nemohla jsem to tak udělat, potřebovala jsem ho něčím motivovat a tohle byla velká motivace. Už v nemocnici jsme se dívali, který vybereme a dnes jsme ho konečně objednali, měl by dorazit v pátek, Vítek se už moc těší.
25. 5. 2016 - Půjdeme k dětské lékařce, předáme jí zprávu a ona se podívá na Vítka.
Jen tak na okraj, Vítka jsem v nemocnici nechtěla nechat samotného a jak jsem tam tak byla s ním, vím, že jsem udělala moc dobře. Vítek by si sám o nic neřekl a nedovedl by sdělit, na co by se ho ptali, oni by bu zase nedovedli vysvětlit, co po něm chtějí, jaké vyšetření bude absolvovat, co se bude dít. Vítek byl v pohodě, za to ho moc chválím, vždyť noc před operací, usnul bez medikací, vyprosila jsem, že zůstanu u něj déle. V 20:45 jsem řekla, že se jde spát a v 20:55 jsem se chystala již k odchodu od Vítka - spal. Tedy jsem čerpala dovolenou. U Vítka jsem mohla být od 7 do 20 h, déle jsem byla asi 3x a to noc před operací, v den operace a pak v nějaký ten zvracivý den, buť středa nebo čtvrtek. Seděla jsem u něj na židli, zpravidla jsem si chodívala kolem poledního něco koupit k jídlu. Takže denně 13 i více hodin, nedělala jsem nic, ale byla jsem z toho unavená. Nejen z toho sezení, i psychicky, čtvrtek byl pro mě kritický. Přesně jsem si vybavovala ty dny, kdy se Vítek narodil a byly problémy, vrátila jsem se na chvíli zpět. 7 dní dovolené jistých a dva jsem si musela vzít návdavkem, celkem tedy 9 dní (které mi budou chybět v létě na prázdniny - pro Vítka), abych se srovnala i já, s tím, že jsem prala a také musíme právě navštívit lékeřku. Další čas bude můj malý rekonvalescent trávit s babičkou a dědou, já už musím do práce. Předpoklad domácí rekonvalescence - do 3. 6. 2016. Pak už by měl jít do školy.
23. 5. 2016 - Naivně jsem se domnívala, že s Vítkem odjedeme domů vlakem. Kdyby bylo vše OK, jeli bychom domů již v pátek 20. 5. 2016. Ale, že vše OK nebylo, jeli jsme až 23. 5. a na vlak jsem si s kufrem, batohem, kabelkou a Vítkem netroufala. Zejména po tom, co 3 dny (od středy 18. do pátka 20. 5. prozvracel (a nevědělo se proč, zkoumalo se vše, toho dne jsme dopoledne absolvovali rentgen a odpoledne u Vítka byla neuroložka, následovaly odběry krve a večer CT mozku) a měl obavy vždy začínat jíst a pít, než se rozjí, bude to chvíli trvat. Nezbývalo, než najít někoho, kdo nás odveze. Vítkova otce bych asi ani neoslovovala. Stačilo, když mi na sms, ve které jsem mu psala, že jeho syn je po operaci, odpověděl: Děkuji za informaci. Na další zprávu, kdy měli v nemocnici podezření na něco dost závažného, mi neodpověděl nic, ani se nezeptal. A co bych asi tak mohla chtít po člověku, který se se synem naposledy viděl na Vánoce 2015? Já jsem zrovna ve čtvrtek na tom byla dost špatně, vše jsem tam měla z první ruky a dívala se na Vítka, kterému jsem nemohla pomoci. Ale už jsme doma a Vítek se bude zotavovat. Z nemocnice nás domů dovezl Martin. Jsem mu za to vděčná a moc si toho vážím.
Fotky z nemocnice nebudou, tam je zakázáno fotit.
Před operací, kdy jsme si zašli v sobotu 14. 5. 2016 do botanické zahrady v Praze.
po operaci - ucho, které vidíte, není operované, je to fotka ze dne propuštění z nemocnice, kdy Vítkovi odstranili i stehy.
16. 5. 2016 - Operace.
13. 5. 2016 - Nástup do nemocnice.
10. 5. 2016 - Předoperační vyšetření.
30. 4. 2016 - čarodějnice
16. 4. 2016 - Byl jsem na návštěvě u babičky a dědy (tátových rodičů). Mamka nás (mě a bráchu) tam dovezla, naposledy jsem se s nimi viděl na Vánoce. Od té doby se totiž táta na nic neptá, nepozval mě k sobě, zkrátka nic. Asi tuší, že už je na spadnutí operace, ale o termínu nic neví. Babičku s dědou jsem viděl rád. A protože byl u babičky i bratranec Radek, hráli jsme si spolu. Také jsem byl rád, že byl u babičky.
12. 4. 2016 - TV Nova, Víkend v 21:30 :-)
My se budeme dívat.
http://tn.nova.cz/clanek/vikend/vikend-zivot-neslysicich-deti.html
7. - 9. 4. 2016 - Paleta ticha. Letos se Vítek opět zúčastnil výtvarné soutěže "Paleta ticha" v Olomouci.
Proběhl 4. ročník a Vítek je rád, že stihl ještě Olomouc před operací. Navíc by to byla velká škola. Vítek se tentokrát umístil výborně mezi jednotlivci. Pan učitel Jirotka o Vítkovi moc pěkně mluvil. Že by bylo dobře, aby navštěvoval ZUŠ v místě bydliště. Já jsem jenom pro, snažila jsem se v 1. třídě, ale z toho se nakonec vyklubala keramika. Myslím si, že je na čase zkusit to znova. Jenom by mi moc pomohlo, kdybychom už 1. září věděli školní rozvrh, když budu potřebovat Vítka zapsat na termín...
Trocha trpělivosti, něž se někde dostanu k fotkám, Vítek se v jednotlivcích umístil na 1. místě. Jsem na svého syna hrdá. Dělá mi opravdu radost a věřím, že si na tomto světě najde své místo a prožije spokojený a úspěšný život. Protože já ho v přípravě na jeho samostatný život budu podporovat. Omlouvám se, rozplakala jsem se. 
Máme fotky: (na první s fotografem Jindřichem Štreitem)
1. 4. 2016 - Dorazil nám dopis z Motola.
Po tahanicích, které se vedou od konce roku 2015 jsme obdrželi dobrou zprávu. Věříme, že se za nás přimluvul MUDr. Skřivan a tak máme termín operace, Vítek dostane vysněný Cochlear Nucleus 6 a k tomu ještě jednu radostnou zprávu, která v dopise byla. Nechceme ji sem ale zatím prezentovat. Je člověk, který se na Vítka neptá a nezajímá a od začátku roku si ho nevzal, nezeptal se na něj atd. Proč mu to sem servírovat, když nám s ničím nepomuže a je mu to šumák.
Informace o operaci není Apríl :-).
1. 2. - 5. 2. 2016 - jarní prázdniny - Je sudý rok a měl bych je trávit kde? U táty. A dopadlo to jak? Stejně jako v roce 2014. Táta možná ani neví, v jakém období má HK jarní prázdniny.
28. 1. 2016 - Dnes se rozdává vysvědčení. 
Mám .... Rád bych Vám to sem napsal. Ale čekal jsem a čekám, že se třeba táta zeptá. Dnes je 1. 2. 2016 a nezeptal se. Že by nevěděl, že končí pololetí a rozdává se vysvědčení? Měl jsem dve dvojky, mamka mě moc chválila.
25. 1. 2016 - Mamka v Motole konzultovala s přednostou MUDr. Skřivanem. Uvidíme, co bude dál. Jak se k dané věci postaví naše zdravotní pojišťovna.
22. 1. 2016 - Telefonický hovor s inženýrem, který je při nastavování procesorů.
21. 1. 2016 - Zdravotní pojišťovna nám to dala písemně.
Odborný útvar ředitelství ZP MV ČR schválil pro Vítka úhradu kochleárního implantátu do výše ekonomicky nejméně náročné varianty. Pro úplnost uvádějí, že Žádost o úhradu podává zdravotní pojišťovně poskytovatel zdravotních služeb. Tedy Motol a my do toho asi nemáme co říkat.
14. 1. 2016 - Telefonát z Motola. Naše zdravotní pojišťovna svůj postoj nezmění. Tedy píši již jmenovitě, že se jedná o pojišťovnu 211 - Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra. Já bych očekávala, když jsem psala já, že budou odpovídat mé osobě. To, že mi odmítli napsat písemně, jak a proč rozhodli, mluví samo za sebe.
Nemůžeme se divit, na každého jiným metrem.
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10253066674-zpravy-ve-12/216411012000104
5. 1. 2016 - Poslána na naši ZP žádost o oboustrannou implantaci, za užití Cochlear - Nucleus 6. Přiloženo hodnocení Vítka od třídní učitelky.
Jdeme do boje s naší zdravotní pojišťovnou, chceme Cochlear Nucleus 6 a to na obě uši.
27. - 29. 12 - proběhne 7. letošní návštěva u táty. Třeba mě vezme i k babičce na Moravu.
24. 12. 2015 - Vánoce
15. 12. 2015 - Telefonát z Motola. Abych přijela na konzultaci s panem primářem (22. 12.). Prý bude hovořit o typech KI. No ale já jsem se domnívala, že jsem vybrala, nejprve jsem volila mezi Cochlear a MED-EL a pak mi ještě posílali z Mrázovky prospekt na KI, které se implantují od podzima - Advanced Bionics. Tedy jsem přistoupila zodpovědně k volbě pro mého syna a zvolila Cochlear. Vítek si vybral už dávno barvu i barevný kryt a všechno je jinak. Zdravotní pojišťovna prý zvolila MED-EL, starší typ. Jsem z toho rozpačítá a říkám si, k čemu to vlastně je, k čemu jsem vybírala, když pak rozhodla zdravotní pojišťovna, to jsem mohla rovnou čekat na verdikt, co Vítkovi přidělí. Mám toho vážně už dost a brečím nad tím.
13. 12. 2015 - K tomuto datu nás nikdo nekontaktoval, kdyby se mamka neptala, nevíme ani, že ZP KI schválila.
Netušíme, koho bychom mohli nebo měli v Motole kontaktovat. Dá se spíše předpokládat, že nyní již skutečně čekáme na termín a ten nám přidělí Motol. Dá se samozřejmě předpokládat, že do konce roku se to již nestihne, kdo by nás tam chtěl na svátky? Takže mamky dovolená našetřená pro to, aby mohla být se mnou v Praze? Naštěstí ji snad převedou do dalšího roku.
7. 12. 2015 - Jak to bylo se schválením KI na zdravotní pojišťovně.
Dle vzkazu od táty jsme tedy s mamkou čekali, že proběhne nějaká komise na zdravotní pojišťovně do konce listopadu 2015. Mamka to opět nemohla vydržet a tak v neděli 6. prosince napsala na zdravotní pojišťovnu e-mail s dotazem, jak se věci mají. 8. 12. dorazila odpověď e-mailem.
Dobrý den, kochleární implantáty posuzuje Poradní komise na ředitelství v Praze a žádá FN Motol. Já se můžu pouze podívat, jestli už byla žádost na rodné číslo Vašeho syna posouzena nebo ne.V našem systému jsem našla schválení žádosti ze dne 7.12.2015 (včera) Poradní komisí . Zavolejte si do Motola a zeptejte se, jak dál. Nebo mezitím Vás už oslovili. Nic dalšího na pobočce není.
S pozdravemMUDr. Viera Bayerová
rev.lék.
18. 11. 2015 - 6. letošní návštěva u táty - SMS mamce v 20:57 od táty. Pojedu k němu na noc z 20. na 21. 11. 2015. Prý pokud mě to mrzí, tak si mě vezme. Je to prvně, co si o mě řekl v lichá víkend. Přitom od mamky moc dobře ví, že, když to jde, pustí mě kdykoliv.
13. 11. 2015 - Tedy Vám sem předkládáme dění poslední doby, které jsme si sepsali a čekalo na zveřejnění. Když se vrátíte k 19. květnu 2015, postupně se dočtete, co máme za sebou. Kdo má pod čepicí, musí pochopit, proč to sem mamka nedávala. Určitě se rozdělíte na dva tábory. Jedni ji budou odsuzovat, druzí budou s námi. Víte, ale když Vám někdo napíše, že ho obtěžují informace týkající se jeho dětí, co si o tom myslet? A je máminou povinností tátu informovat? Neměl by se také táta o mě zajímat? O tom, že se mi zhoršil sluch, věděl. A na nic se neptal, o nic se nezajímal. Však také od toho května jsem byl u táty pouze 2x. V čem by táta mamce pomohl? V cestách do Prahy? V dalších návštěvách lékařů? V rozhodování jaký CI? Byl by se mnou v Motole? Ostatně, když se podávala žádost o CI, s tím souhlasil, není to nic, proti čemu by se stavěl a nechtěl to pro mě. Ano, mamka o tom tady nechtěla psát, aby si to tady táta nepřečetl. Trochu sledovala to, jak se o mě táta zajímá. Mohlo se i stát, že mě uvidí až s odoperovanou hlavou nebo už s CI. Takhle někdo reagoval na mámino zjišťování, to je zřejmé, v té zprávě bylo naznačeno, že bude snaha pomoci v tom smyslu, aby mamka využila dovolenou pro mě. Jen zkrátka vytočil číslo táty, které na Mrázovce i v Motole mají. Ze strany táty nic, žádná výčitka, že o tom nevěděl a měl by vědět. Třeba mu to je jedno, vážně nevíme a nechápeme.
12. 11. 2015 - 22:46 h - SMS mamce. Táta jí píše, má jí prý sdělit, že FN Motol po schválení komisí poslala žádost na ZPMV. Tam to musí schválit také komise, která bude zasedat koncem listopadu. Pak bude hledán termín operace. O termínu operace máme tátu informovat.
12. 11. 2015 - 22:30 h - SMS mamce. Tátu to mrzí, Kája je nemocný, táta si pro mě nepřijede.
8. 11. 2015 - 23:21 h - SMS mamce, že si mě táta vezme na víkend 13. - 15. - 11. 2015
5. 11. 2015 - v tento den, před třemi roky, bylo pondělí, se mamka dozvěděla, že bych od 12. listopadu měl nastupovat na internát. To je takové smutné výročí. Od té doby jsem fakticky nebyl ve střídavé péči rodičů. Už jen u mamky. To bylo před třemi roky.
Tak v tento den se mamka začala zajímat, jak to asi dopadlo, kdy byla komise, jak dopadla, co je potřeba dále? Trápí ji to, že se skutečně domnívala, že je operace reálná do konce roku a má nachystanou dovolenou pro mě, aby se mnou mohla být v Praze. Nevěděla, kde začít, tak učinila dotaz na zdravotní pojišťovnu, tam jí sdělili, že žádost na mne neevidují. Dále se obrádila na Dr. Myšku, ten nevěděl, ale sdělil, že se zdravotní pojišťovnou komunikuje Dr. Hermann z Motola. mamka našla kontakt a pokoušela se volat, nedovolala se, zanechala e-mail, ale nic. Už nevěděla, kam by se mohla obrátit za informacemi.
21. 10. 2015 - Genetické vyšetření ve FN HK
Na tento den mamka domluvila genetické vyšetření ve FN HK. Doporučil ho Dr. Myška. Malý problém vznikl už při začátku, kdy po nás chtěli doporučení, to my neměli od dětské lékařky, ta říkala, že by nám ho měla dát Praha. Speciálně jsme pro něj do Prahy nejeli. Nakonec tedy na základě doporučení ze zprávy Dr. Myšky je výkon psán na Prahu. V archivu našli dokumenty, které vyplňovali mí rodiče před 11 lety. bylo jen zapotřeby zaznamenat změny, které za tu dobu nastaly. Také poupravit záležitosti ohledně babičky otce. Nebylo to tak, jak si myslel a uváděl. na to jsme se před genetikou ptali babičky a dědy, kteří k nám přijeli na návštěvu, abychom měli všechny podklady. V minulosti sice rodiče tiskopisy vyplnily, alena vlastní genetické vyšetření nedošlo. Pak jsme se přesunuli na dětskou kliniku, kde mi měli odebrat krev. To se ale na tři pokusy nepodařilo. Ani kapka. Mamka říkala, že nyní již ví, jak vypadá, když se řekne: "Krve by se v něm nedořezal." Po těchto pokusech se mamka domluvila se sestřičkami a vzala mě do cukrárny na zákusek a hlavně mě pořádně napojila. Po 45 minutách jsme se vrátili k sestřičkám, ještě mi nahřáli ruku pod teplou tekoucí vodou a 4. pokus se konečně podařil. Vyšetření se týká hlavně toho, proč mám špatný sluch, zda vadu mohu přenášet na své případné potomky. Seznámit s výsledky by se mamka měla 4. prosince, ale asi to bude muset nějak přeložit, v tento den to nepůjde.
2. - 4. 10. - 5. letošní návštěva u táty.
23. 9. 2015 – jedenáctiletá prohlídka
Vážení, měření, moč, tlak, zrak. Vše v pořádku.
Velikost hlavy paní doktorka nehodnotila jako malou. Mamka byla už zklidněna tím, když si našla na internetu percentilové grafy, tam viděla, že se obvod mé hlavy vejde do grafu, stejně jako se tam vejde moje výška. A když se něco vejde do grafu, tak je to OK. Všichni nemůžeme mít stejně velké hlavy. Paní doktorka jí také uklidnila. A co se týká páteře, tam paní doktorka neshledala nutnost rehabilitace. Mamka se musela pousmát. „Podívejte se, páteř je v pořádku.“ Mamka tomu nerozumí, ale jednou jí ukazují, podívejte se, páteř je křivá, pak zase podívejte se, je dobrá. Ano, mám ploché nohy. Na tom jsme se s paní doktorkou shodli. Ale to mám určitě po mamce. Boty mi kupuje mamka kvalitní.
19. 9. 2015 - Zítra má narozeniny, zítra má narozeniny, štěstí, zdraví, stěstí, zdraví, hlavně to zdraví. Kdo má narozeniny? Vítek. 
Na přání oslavence byl dnes upečen dort. Přání - dort ve tvaru podkovy.
8. – 10. září – Motol
Tak jedeme. Vlečeme tašku, batoh a vlak nás veze do Prahy. Metro nás zaveze až do Motola. Máme radost, že metro od dubna 2015 jezdí až tam. Stojíme před tím velkým bludištěm a já koukám na mámu. Máma říká: „Hochu, snad to najdeme“. Jsme v čekárně a čekáme na přijetí, mamka vyplňuje nějaké papíry, kde dává souhlasy ke všemu možnému. Čte, občas něco napíše, závěrem několik podpisů. Konečně jdeme k lékaři. Lékař se ptá, mamka odpovídá, lékař píše. Dostáváme obálku a jdeme do víru bludiště hledat lůžkové oddělení, cestou se máme stavit v kartotéce. Hm. My sice byli v Motole, ale někdy před 5 lety, karta je v archivu, našli ji, ptají se na dětského lékaře, máme změnu, naše paní doktorka ukončila činnost, máme novou, naštěstí na stejné adrese. Adresu táty si vážně nepamatujeme z hlavy. Konečně, jsme přede dveřmi oddělení, zvoníme. Opět nějaká chvilka administrativy a už jsme na pokoji. Co mě čeká? Vyšetření neurologa, magnetická rezonance pod narkózou, oční vyšetření a zkoumat se bude má nosní mandle, jestli ji preventivně neodstranit. Mamka odpoledne odchází na ubytovnu, domluvit si tam přespání. To měla samozřejmě domluveno předem telefonicky, ale nesla si tam věci a musela zaplatit. Na pokoji se mnou může být od 7 do 20 hodin.
První bylo vyšetření neuroložkou. Nechceme být oškliví, ale tohle mamku trochu nahlodalo. „Neříkal Vám někdo, že má malou hlavu? Kde je metr?“ Hledá se metr. Konečně nalezen. 52 cm. Žádné uklidnění nepřišlo. „Podívejte se na tu páteř, křivá, ty lopatky, vidíte to, maminko? Napíši Vám do zprávy doporučení rehabilitačního cvičení.“ (Mamku polívá pot, malá hlava, kam asi zapasuje ještě nějaké rehabilitace? Hlavně z důvodu nevytahování mě z vyučování. Mamka se uklidnila až, když jsme přijeli domů (hledala percentilové grafy na internetu)a pak to ještě probrala s mou dětskou lékařkou na preventivní prohlídce v 11 letech – 23. 9. 2015.) Mamka už pak ani neupozorňuje na to, že někdy, hlavně ráno, chodím po špičkách. Kdo ví, co bychom si ještě vykoledovali. A vůbec, řešili jsme to, byli jsme s tím i v Luži. Když jdu nějakou trasu, tak po špičkách nechodím. To bych daleko nedošel. V doporučení bylo ještě, že bych měl absolvovat genetické vyšetření.
Dále mě čekalo vyšetření očí. To se nakonec ukázalo jako největší problém. Sestřička se nade mnou sklonila a já oči zamčené na 3 západy. Šla si pro posilu. Nakonec na mě ležely 3 ženské (mamka a 1 sestřička mě držely, 2. sestřička kapala do očí). Po chvíli jsme s mamkou dostali desky a šli jsme hledat oční. Našli. Oči mám v pořádku. Večer mamka odchází a já spím sám na pokoji. Mamka musela uklidit všechno jídlo, zítra mě čeká narkóza. Na postel dostávám cedulku – nejím, nepiju.
9. 9. 2015 – je ráno. Na řadu mám jít v 11 hodin. Dostávám premedikaci. (Nemám rád léky, nepolykám tablety). Někdy k půl 12 vjíždím i s postelí z pokoje, mamka mě doprovází. Na předsálí magnetické rezonance se ještě mamky ptají, jestli bych nevydržel 45 minut v klidu, když neslyším. Mamka říká, že trochu slyším, že by mě ráda uchránila narkózy, ale netroufá si ručit za to, že se nehnu. Pak musí odejít. Čeká na chodbě. Po 45 minutách se otvírají dveře a mamka mě vidí spát na posteli, kanyla na ruce. Se sestřičkou mě odvážejí zpět na pokoj. Když se probouzím, mamka je u mne, koukám, co to mám na ruce, kanyla. Vůbec se mi to nelíbí, jsem takový bolestínský. Mamka mě hladí a říká: „Lež a odpočívej“. Mamka hlídá, kdy se už mohu po lžičkách napít čaje, kdy mohu víc, a počítá mi hrnky, které vypiji. Počet pak hlásíme sestřičce. Hurá, konečně něco k snědku. Piškoty. Jak mi chutnaly. Pak už jsem mohl i vstát z postele a zase se hlídalo, jestli se vyčůrám. K večeru jsme s chlapci z pokoje hráli karty. Hrál s námi i táta jednoho z nich. Až později jsem se dozvěděl, že je to frontman skupiny Semtex. Kdybych to věděl, požádal bych ho o podpis. K večeru přišla paní doktorka s výsledky magnetické rezonance, jsou v pořádku a nosní mandle také. Jestli to viděli z té magnetické rezonance, nevíme? Důležité bylo to, že byla v pořádku a tak mě nečekala následujícího dne další narkóza a odstranění mandle. Místo toho jsme s mamkou 10. září jeli domů.
1. 9. 2015 – volá mi PhDr. Eva Vymlátilová, na trh vstupuje třetí výrobce CI, posílá mi poštou materiály. Mám se rozhodnout a vybrat. Cochlear, MED-EL nebo Advanced Bionics?
Informace k Advanced Bionics dorazily v pořádku. Po prohlédnutí jsem z toho nebyla zrovna moudrá. Co hodnotit? Jak to hodnotit? Podle čeho vybrat. Pomohla mi rozhodnout kolegyně, která pobývala v Austrálii. Australská firma Cochlear u mne zvítězila, ale nemá to přímou spojitost s tím, že tam kolegyně roky žila. Ona mi pomohla v tom, že ovládá skvěle angličtinu a přeložila mi srovnání dostupných typů CI (Cochlear, MED-EL i Advanced Bionics). Hezky srovnané vedle sebe do sloupečků. Měla jsem k dispozici dvojí hodnocení (pokaždé jiný hodnotitel) a tak jsme porovnávaly a sledovaly, co jeden a druhý hodnotitel o CI píše. Informace seděly u obou hodnotitelů. Kolegyně ani neví, jak moc mi pomohla v rozhodnutí. Odolnost vůči vodě, potu, jaké baterie do toho kterého CI, výdrž baterií, možnost nabíjecích akumulátorů, počet elektrod, rozměry, váha, umístění mikrofonů, způsob upevnění CI, spolehlivost vnitřních částí, materiál vnitřních částí, počet kanálů, kompatibilita s FM, odolnost vůči nárazu, výška vystupujícího magnetu na povrchu hlavy, délka záruky... V neposlední řadě na rozhodnutí mělo vliv i to, že Cochlear má v ČR zavedený servis.
A já se tedy rozhodla, myslím velmi zodpovědně, po prostudování těchto nezávislých dvou srovnání a volila bych pro Vítka Cochlear. I když musím říci, že rozhodování je velmi těžké, ony jsou všechny CI jistě velmi dobré, mají téměř totožné hodnoty +-. Jeden je lepší v tom, druhý zase v něčem jiném. Nechci vyvyšovat ani ten, který jsem pro Vítka vybrala.
Zde jsou srovnání, ze kterých jsem vycházela.
http://www.cochlearimplantcomparison.com/#!comparisonchart/con8https://dl.dropboxusercontent.com/u/84378947/CochlearImplantShoppingGuide.pdf
1. 9. 2015 – Je ráno, škola mi začne v HK v 9 hodin. Mamka informovala paní učitelku, že možná přijedeme se zpožděním. Ráno jdu na předoperační vyšetření k dětské lékařce. Sestřička mě váží, měří, měří mi tlak, dáváme jí ranní moč a bere mi krev (zvládl jsem to). Pro zprávu se má mamka stavit následující den, tj. 2. 9. 2015. Školu jsme na 9. hodinu s mamkou stihli.
15. 8. 2015 - Nakonec jsem byl u babičky a dědy na Moravě až do dnešního dne. Mamka si nemusela brát dovolenou a chodila do práce. Dovolenou bude potřebovat na úplně něco jiného :-).
26. 7. - 8. nebo 9. 8. jsem u táty. To je zatím 4. letošní návštěva u něj. Týden u táty a týden u babičky a dědy na Moravě.
30. 6. 2015 - Vysvědčení - mám krásné. Tátu to však nezajímá... Od začátku května NIC.
7. 7. 2015 - Jedeme do Prahy na Mrázovku
Dnes jsme viděli dva typy KI, vnitřní části (implantáty) a řečové procesory. V tuto chvíli jsme si mysleli, že máme vybráno (další dny ale přinesly něco nového a byli jsme na začátku rozhodování), dokonce i barvu jsme vybrali a mamka mi slíbila, že mi pořídí barevný kryt, který jsem si vybral. Tím, že se mamka vyjádřila, že KI chceme, nejeli jsme již v srpnu na Mrázovku, čekali jsme na pozvánku na předoperační pobyt v Motole.
Je vypsaná odměna za to, že absolvuji operaci. Moc si přeji mobil a ten dostanu za operaci.
2. 6. 2015 - Nové otisky v Pardubicích
26. 5. 2015 - e-mail PaedDr. Voříškové
Dobrý den, paní doktorko.
Já jsem si o Vítkovi začala ujasňovat vše už cestou vlakem domů. A asi už v tom vlaku jsem se rozhodla. Pak jsem ještě konzultovala s MUDr. Praislerem (foniatrem v Pardubicích), také ve škole, kam Vítek chodí. Vítek je na tom nejhůře ze třídy, se sluchem i s mluvou, byť je jinak velmi šikovný a samé jedničky má zaslouženě. Věřím, že bychom školu krásně zvládali i při absencích a paní učitelka říkala, že nám vyjde vstříc.
My asi nemáme už co ztratit, a pokud došlo nyní ke zhoršení sluchu, může k dalšímu zhoršení dojít kdykoliv. A jak jste říkala Vy i Dr. Myška, blížící se puberta by mohla být problém. To, že by se případně implantovalo levé ucho a na pravém by případně mohlo zůstat sluchadlo, mi přijde dobré, i když, třeba by to dopadlo pak tak, že by Vítek sluchadlo odložil. Těžko předvídat.
Já jsem tedy rozhodnuta, přála bych si pro Vítka implantát.
Chtěla bych Vás požádat o nějaké informace. Budu potřebovat zkoordinovat práci a Vítka. Právě se dívám, jak na tom jsem s dovolenou. Musím přehodnotit vybírání si dovolené na konzultace u Vás, je to pro mne honička, když mám propustku (návštěva u lékaře), započítá se mi jen 5 hodin a ostatní musím dohonit jindy, což má za následek můj pozdní příchod z práce, kdy bych potřebovala už pracovat s Vítkem po návratu ze školy.
Také se zamýšlím nad hospitalizací, a protože vím, že Vítek je citlivka, byla bych mu raději na blízku, ale vůbec netuším, jak to chodí.
Mám teď otázky.
Je reálné, aby byl případně Vítek implantován ještě do konce roku 2015? To proto, abych počítala s volnem do konce roku. Případně, pokud to reálné není, abych počítala s převodem nějaké dovolené na příští rok, pokud mi to zaměstnavatel dovolí.
Tuším, děti absolvují nějaký předoperační pobyt, kdy probíhají předoperační vyšetření. Jak dlouhý je tento pobyt? Vím, že Vítkovi je 10, bude mu 11 let, přesto bych, pokud to bude možné, využila nemocniční ubytovny. V souvislosti s tím se ještě ptám. Zda je možné na tuto dobu mít na syna případně OČR, PN?
A v souvislosti s vlastní implantací. Jak dlouhá je hospitalizace dítěte? Já Vás nebudu chytat za +-dny, vím, že to je individuální, ale abych alespoň rámcově věděla. A opět, zda je možné vystavit OČR, PN již po dobu pobytu? A jaká je následná rekonvalescence dítěte. Tzn. domácí klid, zkrátka, kdy by mohl jít do školy.
Omlouvám se za množství otázek, ale potřebuji si to nějak rozplánovat.
Hezký den.
Věra Mariánková
Odpovědi na otázky.
Ano, implantace je reálná do konce roku 2015.
Předoperační pobyt trvá zpravidla +- týden.
Je možno využít nemocniční ubytovny.
Původní odpověď na to, jestli OČR nebo PN byla, PN. Ale ve výsledku to tak nebylo, PN se vystavuje matkám dětí do 6 let. Tedy na nemocnici padla má dovolená, kterou se mi podařilo našetřit díky mým rodičům i díky dvěma týdnům, kdy byl Vítek u babičky a dědy na Moravě. Kdo má děti, ví, jak je problematické pokrývat prázdniny natož mít dovolenou na další záležitosti. A po pravdě, týden, kdy byl o prázdninách Vítek u svého táty, mi sice pomohl, ale trn z paty mi to nevytáhlo.
19. 5. 2015 - Jedeme do Prahy na Mrázovku.
Na Mrázovce se potvrdilo mé zhoršení sluchu. Na mamčině tváři jsem neviděl úsměv, ale ustaranost. Mé levé ucho se zhoršilo a to tak, že na něj mám diagnostikovanou hluchotu, pravé ucho je zatím v pásmu praktická hluchota. Pan doktor Myška mamce řekl, že jsem nyní hraničním kandidátem o KI (kochleární implantát). Ale že pravé ucho se sluchadly ještě něco „bere“. Pak mamce říkal, že to, co by mohlo hovořit pro implantaci je také můj věk. Přijde puberta a asi by se mnou už nehnuli. Třeba bych řekl: „Ne, nechci operaci, nechci bolest, nechci to“. Mamka se nedokázala rozhodnout hned, nebyla toho v tu chvíli schopna. Toho dne, když jsme skončili vyšetření a ona si do mobilu zaznamenávala další termín návštěvy, volal jí zrovna bratr Jirka. Mamka má jinak na Mrázovce mobil vypnutý, aby nerušila vyšetření nejen mé, ale i jiných. Tenhle hovor nešlo nepřijmout, mamka ho přijala a já jen viděl, jak mamka pláče. Nebojte, nebylo to smutkem, ale radostí, nebyla schopna slova. A tak mamka vlastně vysvětlila paní logopedce vlastním příkladem, po kom asi jsem. Původně mamka domluvila 3 návštěvy na Mrázovce, 1. v červenci, 2. by měla proběhnout v srpnu a 3. v září. Cestou domů jsem se díval na mamku, a říkal si, co se jí asi honí v hlavě. Honilo se jí tam hodně věcí. A v podstatě se rozhodla, jak to se mnou bude, už v tom vlaku. A tak napsala 26. 5. 2015 PaedDr. Kateřině Voříškové e-mail.
26. 4. 2015 - SMS - Vítek 1. 5. pojede k tátovi na 3. letošní návštěvu.
25. 4. 2015 - Slavíme Jirkův svátek
Slavíme o den později, čekala jsem na Vítka, až přijede z Olomouce. Bylo to tak podle etikety správně ? :-D Bylo, nebylo, rozhodně jsme mu já a Vítek alespoň popřáli. Také babička a děda z Chrudimi, i prarodiče z Moravy, jediný kdo nerozumí etiketě vůbec je otec kluků, ten Jirkovi nepopřál vůbec, ani telefon ani SMS. Skore Vítkových návštěv u otce v roce 2015, k tomuto datu počet 2. Aby Jirka nebyl takový hulvát, dostal nějaké čtivo, jak by mělo vypadat dobré chování, i třeba na vernisáži. Sama se těším také, až si to prolistuji a co mě zaujme, přečtu si.
23. 4. - 25. 4. 2015 - Vítek je v Olomouci na 3. ročníku Tiché palety - letošní ročník je pojmenován "Hudba jako barva". Za chvíli pro Vítka pojedu na nádraží do Pardubic. Jsem zvědavá na povídání a na to, co všechno v Olomouci zažil a viděl :-). Až budu vědět více, dáme vědět i sem. 2. místo. Zatím jsem našla tyto fotky, vypadá to na 8 družstev a vím, že 2. místo má HK a 3. místo ČB.
2. místo - Hradec Králové (spodní obrázek)
3. místo - České Budějovice (spodní obrázek)
1. 4. 2015 - čmeláčci ze školy a doma jsme pekli jidáše
28. 3. 2015 - Velikonoční jarmark na náměstí a Něžná krása květin v zahradnictví Mikan Chrudim
21. 3. 2015 - kácení stromů
11.3. 2015 - Nevíte náhodou o nějakém táboře pro sluchově postižené děti v období letních prázdnin 2015? V loňském roce jsem byl kamarádem na Fain táboře až za Plzní, moc se nám tam líbilo, ale letos se bohužel Fain tábor nebude realizovat. Na klasický tábor nemohu, přesto bych rád zažil to, co je pro zdravé děti normální. A za mamku, prázdniny jsou z hlediska zajištění dohledu nade mnou také náročné. Kdybyste o něčem někdo věděl, napiště nám prosím na kontakt, mamce do mailu nebo zde do vzkazů.
Děkujeme.
10. 3. 2015 - Bohužel vyšetření nedopadlo zrovna nejlépe, začínáme opět jezdit do CKI v Praze, jedeme 7. dubna. A budeme vyřizovat nová sluchadla, cenová relace buď 28 tisíc nebo 30 tisíc, to až si je vyzkoušíme a necháme si vše vysvětlit v praze ve Widexu. Musím mít ale vhodný zvukovod, abych je mohl mít.
WIDEX SUPER 220
http://www.widex.cz/cs-cz/products/hearingaids/super/
10. 3. 2015 - Čeká mě vyšetření na foniatrii v Pardubicích.
20 - 22. 2. byl jsem u táty a jeli jsme k babičce na Moravu
6. - 8. 2. 2015 - Je víkend, víkend, kdy bych mohl být u táty, neozval se, nevzal si mě, ani na vysvědčení se neptal. 
29. 1. 2015 - Vysvědčení máme, fotku dáme.
24. 1. 2015 - Měli jsme telefonát. Jirkovi volala babička z Moravy. Chtěla k telefonu mamku. Že by s dědou rádi přijeli a nás, kluky, rádi viděli. Kdy u nás byli naposledy? V říjnu 2008. Takže to je více než 6 let. A tak 24. 1. 2015 proběhla návštěva, návštěva u nás. Přijela k nám domů babička s dědou z Moravy, vzali s sebou bratrance Radka. Babička s dědou mě s Jirkou viděli naposledy v srpnu. Přivezli mi balíček od Mikuláše a dárky od Ježíška. Babička si odvezla kouličku, kterou jsem pro ni měl nachystanou na Vánoce, dal jsme jí školní fotku a výrobek z keramiky. Děda, že měl svátek, si odvezl křížovky.
19. 1. 2015 - Táta si mě na víkend 23. - 25. 1. nevezme.
11. 1. 2015 - U babičky jsme nebyli, Byl jsem u táty doma. Nevím proč.
9. 1. - 11. 1. 2015 - Jedu k babičce na Moravu. Táta poslal mamce v úterý sms, že by mě vzal s sebou k babičce na Moravu. Pojedu. Jirkovi ale nevolal, tak ten bude doma. Byl překvapen. Jedu sám. Budu mít asi u babičky ještě dárky od Ježíška, ty si snad budu moci dovézt domů.
26. 12. - 28. 12. 2014
Mamce přišla dne 21. 12. 2014 v 13:43 SMS od táty (jen podotýkáme rozhodnutí od soudu hovoří o tom, že otec je oprávněn stýkat se od 28. 12. do 1. 1.): "Ahoj, pro Vítka bych si rád přijel v pátek 26. 12. v 16 hod a přivezu ho v neděli 28. 12. v 18 hod." Vzhledem k tomu, že si mě táta nevzal na jarní prázdniny (byl sudý rok) v letní prázdniny jen na dva týdny místo tří a na jiné prázdniny mě také neměl, a tátu jsem v roce 2014 viděl 8x (počítám i tuto poslední prosincovou návštěvu), mamka byla docela naštvaná, protože počítala s tím, že si mne táta vezme, předtím o tom nepadlo ani slovo. Mamka si nechtěla vybírat dovolenou (tu si nechává pro mě) a slíbila v práci, že mezi svátky bude chodit do práce. Není jiná volba, chodit musí, ostatní mají dovolenou, bude tam sama, v pondělí do 17 h a i na Silvestra. Ale svolila k tomu, že si mě táta vezme o víkendu, doma budu s bráchou. Dárky jsem dostal, ale jsou u táty. K babičce na Moravu jsme nejeli. Je to celé nějaké divné. Jirkovi táta ani nepotřásl rukou k jeho 20. narozeninám, které oslavil v prosinci, natož, aby mu popřál hezké Vánoce a tedy ani nepopřál do nového roku. Tedy bez komentáře, každý si svůj úsudek může udělat sám.
24. 12. 2014 - Vánoce
21. 12. 2014 - Brzy budou Vánoce. :-)
20. 12. 2014 - U pana Bajzy :-)
19. 12. 2014 - besídka ve škole - Motto: "nejkrásnější dárek je ten, který vyrobím sám" - mamka mi našla tyhle kouličky, jsou moc krásné a tak jsme je udělli spolužákům, učitelům, kamarádům.
6. 12. 2014 - S mamkou jsme si udělali malinkatý stromeček. Líbí se Vám?
5. 12. 2014 - Mikuláš - Představte si, jel jsem v Chrudimi autobusem, kterým jel Mikuláš, čerti a andělé. Čert, obzvlášť jeden byl opravdu pekelník.
30. 11. 2014 - 1. adventní koncert - jedeme do Prahy
Přímý přenos z Břevnovského kláštera je věnován Sdružení rodičů a přátel dětí při MŠ, ZŠ a SŠ pro žáky s vadami sluchu v Hradci Králové. Účinkují: Ester Janečková, Jan Potměšil, Eva Urbanová, Lenka Filipová, Komorní orchestr GMHS hlavního města Prahy, Trio Martinů, Trio DuBois, M. Kasík a Český chlapecký sbor Boni pueri. Režie A. Rezek.
První adventní koncert vysílaný přímým přenosem z Tereziánského sálu Břevnovského kláštera je věnován sdružení rodičů a přátel dětí při MŠ, ZŠ a SŠ pro žáky s vadami sluchu v Hradci Králové. Už 23 let pomáhají neslyšícím dětem a jejich rodičům. Před sedmi lety vzniklo chráněné bydlení pro děti se sluchovými vadami, které nemohou vyrůstat ve své rodině. jedná se o ubytování malých dětí společně s vychovatelkou v běžném domě. Snaží se o to, aby tyto děti měly podobné podmínky, jako jejich vrstevníci. Projekt, který by měli diváci podpořit, se jmenuje Jablíčko II - jde o pronájem bytu, vybavení a malou rekonstrukci tak, aby zde mohly bydlet další děti.
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10729757482-adventni-koncert-2014/214562224300001/
Kdo by nevěděl, do Prahy jsme jeli Pendolinem - tím jsem jel prvně a je to náramný zážitek. Pak jsme šli na Václavské náměstí, stavili jsme se na horkou čokoládu, pokračovali jsme na Staroměstské náměstí, dál jsme šli na Karlův most. Z Malostranského náměstí jsme jeli tramvají k Břevnovskému klášteru a tam jsme se účastnili koncertu v Tereziánském sále - nádherný. Zpět tramvají na stanici metra Malostranská, odtud na Hlavní nádraží a domů jsme jeli opět Pendolinem. Na koncertě jsem požádal s pomocí mamky o podpis Ester Janečkovou a Jana Potměšila.
22. 11. 2014 - Třpytivé Vánoce a Kateřinské posvícení
19. 11. 2014 - divadlo beze slov
16. 11. 2014 - Tak jsem doma od táty. 20. 9. jsem měl 10. narozeniny a nyní, po téměř dvou měsících, mi táta popřál, dostal jsem i dárek, Lego, to jsem si postavil, ale zůstalo u táty. Až k němu pojedu, budu si sním hrát (Kdy to bude? Třeba zase za 3 měsíce, možná dřív, možná dýl.). A taky jsem dostal čokoládu.
14. 11. 2014 - Každý den jsem připomínala Vítkovi, že v pátek pojede k tátovi. Od středy už věděl, že k babičce a dědovi nepojedou. Naposled tedy v pátek, když jsem ho vyzvedla z keramiky. Vítek se tvářil kysele. Měl ještě dotaz, ten tady nebudu pitvat, ale také něco vypovídal. Řekli jsme si, že si do tašky vezmě, co bude ještě chtít, tak plyšák a tablet a celkem vypadal smířeně. jenže nebyl, já už jsem to z něj cítila, když jsem mu oblékala bundu, jak to v něm vibruje. A jen vystoupil ze dveří, rozplakal se, přitiskla jsem ho k sobě a znovu zopakovala, že bude u táty 2x spinkat, že je šikovný kluk. Pak jsem mu ještě, jako vždy, chtěla zamávat z okna. A opět jsem viděla, jak se mu křiví obličejíček, zužují oči a pusa se také rozšiřuje, ale ne úsměvem. Je to pro mě těžké, měla bych sto chutí to všechno zastavit a říct, pojď ke mně, copak je zapotřebí, aby plakal? Znakovala jsem na něj, že ho mám ráda, že 2x bude spinkat a pak bude doma, že to bude dobré, že je jednička. Já věřím, že se to pak srovnalo, jenže to rve mě i Vítka, máme tohle zapotřebí? Rozumí táta tomu, že Vítek není věc, ale živý tvor, jeho syn, a protože to není věc, nejde odložit na tři měsíce do zástavy a pak si ho zase vzít a tvářit se jakoby nic. Nezlobte se, otec schází ze schodů, za ním syn. To ho nemůže vzít za ruku a říct: Těšil jsem se na tebe, něco spolu podnikneme, vymyslel jsem to a to. Nebo něco, prostě něco, ale nic..... Nevím, co se honí v hlavě otce, jestli mu přijde normální, že si vezme syna po třech měsících a ten by měl snad jásat, že si na něj táta vzpomněl? On není u toho, když si syn na něj vzpomene a ptá se. Co mu mám říkat? Že táta má moc práce nebo co? Žádná omluva není omluvou. Buď si na syna čas udělá nebo ne. Já už se k tomu nemohu vyjadřovat, bolí mě to za Vítka.
11. 11. 2014 - v 15 h 18 min SMS - "Ahoj, pokud ti to nezpůsobí nějaké komplikace, přijel bych si v pátek pro Vítka."
Volejte sláva a tři dny se radujte! - Kdo z Vás zná pohádku Lotrando a Zubejda? Garantuji Vám, že tohle pro mě není žádná pomoc. Vím, že ode dneška budu Vítka připravovat na to, že se v pátek na dvě noci přesídlí k tátovi.
Má odpověď: "Já v tom žádné komplikace nevidím. Jen nevím, jak tvůj syn bude po 1/4 roce na tebe reagovat, za to neručím."
Vítek nadšen nebyl. Ptal se, jestli pojedou za babičkou a dědou, já jsem mu slíbila, že se zeptám táty. Odpověď nedorazila. Vítka připravuji na to, že v pátek pojede k tátovi, znovu se ptal, zda pojedou k babičce. Myslím, že by to pro něj bylo pohodovější, tam by se těšil. Á pozor, 20:08 - dorazila SMS odpověď - k babičce nepojedou. Tak to je přede mnou ještě přesvědčovačka, ach jo. Já Vítka na jednu stranu lituji, čtvrt roku je pro dospělého dlouhá doba, natož pro dítě.
10. 11. 2014 - Vybaleno doma, FM systém se nabíjí a sluchadlo už je na oušku.
10. 11. 2014 - Tak skutečně, dobírka na 16.294 Kč je na poště.
7. 11. 2014 - Dorazila SMS, že balík na dobírku je předán na poštu, takže už v pondělí asi dorazí a budeme o nějaký ten pěťák lehčí.
6. 11. 2014 - jak si stojí sluchadlo? Asi takto:
Dobrý den, tak bohužel mám další nepříjemnou zprávu. Sluchadlo je uvnitř zelené a pokryto měděnkou a to znamená, že sluchadlo přišlo do výrazného styku s vodou. Vypadá to, jako když se se sluchadlem někdo vykoupal. Je nutné kompletní čištění, výměna reproduktoru, mikrofonu, přepínače, háku a dalších drobných dílů. Cena opravy by byla 2.294 Kč. Dejte prosím vědět, jak jste se rozhodla. Petr Musílek Widex.
(Nejsem si vědoma, že bychom sluchadlo vykoupali, ale současně ho nemáme ve vitrině se stabilním temperováním, také nejsem všude a pot nebo deštík dokáží také své. I když i na ten déšť dáváme pozor a sluchadla raději uklízíme. Vím, že Vítek se o sluchadlo stará dobře, nemám však 100% přehled o tom, co se se sluchadlem děje, nejsem s Vítkem 24 hodin denně, je také ve škole atd.)
Pan Musílek nám pak ještě poslal fotky vnitřku sluchadla pořízené pod mikroskopem. Oou. Zajímalo by nás, jestli to druhé má také takové vybarvení.
5. 11. 2014 - neradostná zpráva, vlastně dvě. Jednak jsme si uvědomili, že to jsou dneska přesně 2 roky, co nefunguje střídavá péče, už 2 roky...
A pak, co je horší - u FM systému je nefunkční jeden přijímač, to bude stát 13.000 Kč. K tomu jsou prasklé obě botičky k přijímačům, takže 2x500 Kč = 1.000 Kč. A zítra se dozvíme, jak si stojí jedno moje sluchadlo..... Pláčeme.
31. 10. 2014 - Je to 6 týdnů od mých narozenin a stále nic 
. Tátu jsem neviděl 10 týdnů. Já jsem tátovi k narozeninám 24. 10. popřál. Poslal jsem mu něco poštou. Ptáte se co? Namaloval jsem dort, poschoďový, na podnosu a na něm číslo 45. Napsal jsem: "Krásné narozeniny přeje Vítek." Zabalil do obálky, na obálku napsal adresu a sám jsem dopis poslal na poště.
4. 10. 2014 - Je to dva týdny, co jsem oslavil své 10. narozeniny. Je sudý víkend. Naposledy jsem viděl tátu před 6 týdny. Táta se mamce neozval, že by si pro mě přijel. Že by zapomněl na mé narozeniny? Řekne si o mně za další dva týdny?
A taková novinka. Už je to delší dobu, zapomněli jsme vám to tady ukázat. Jirka mi do tabletu nainstaloval aplikaci: Znakujte s námi. Moc šikovné
20. 9. 2014 - 10. narozeniny
Čas letí a mně už je 10 let.
A tady právě v těchto dnech jsem. Chatka číslo 5, počítejte chatky před sebou zleva: 1, 2, 3, 4 a 5 - tak tam teď právě jsem :-)
http://www.stredisko-letiny.cz/
3. 7. - doplním, až se vrátím :-)
2. 7. 2014 - Dnes jsme byli na elektrárně v Práčově, viděli jsme zříceninu Strádov a šli jsme údolím Chrudimky.
http://ddm-chrudim.rajce.idnes.cz/Primestsky_tabor_-_Pracov_-_2._7._2014/
1. 7. 2014 - Dneska jsme byli ve Slatiňanech, u zámku, v parku, na Kočičím hrádku, a na rozhledně Bára.
http://ddm-chrudim.rajce.idnes.cz/Primestsky_tabor_-_Slatinany_-_1._7._2014/
A pak, pozdrav od táty, mamce přišla sms: "Ahoj, vím, že jsou už dovolené dávno nahlášené, ale přesto se ptám, Bylo by možné si Vítka o prázdninách vzít od 3. do 15. srpna?"
24. 2. 2014 dostal táta na výběr z tabulky, kterou najdete někde tady níže, měl tam jen vybarvený ten tábor červeně. Vybral si termín, který mu vyhovoval. Sice má v rozhodnutí soudu 3 týdny, ale bere mě v létě jen na dva, byl sudý rok měl jsem u něj být na jarní prázdniny, ale nebyl jsem, nepozval mě (sudý rok si prosadil táta do rozhodnutí, že mě bude mít). Jen jakýsi projev? Zkrátka k němu nemohu přijet dříve, protože budu na táboře. Mamka musela zajistit týdnů 7, tak snad táta ty dva zvládne a vybrat si mohl podle svého.
30. 6. 2014 - Mamka nemá tolik dovolené, aby se mnou mohla být celé prázdniny. Tak tento týden budu na příměstském táboře DDM Chrudim. A v pondělí pojedeme do Tonga HK.
http://ddm-chrudim.rajce.idnes.cz/Primestsky_tabor_-_Tongo_-_30._6._2014/
28. - 29. 6. 2014 - Seč. Probíhalo zde v sobotu Mistrovství ČR v dálkovém plavání. Byli jsme na chatě, večer jsme grilovali a taky byla zmrzlina. Míchaná hrušková s jogurtovou mi moc nechutnala, ale mamka mi koupila lískové oříšky, tedy zmrzlinu a ta mi chutnala moc.
27. 6. 2014 - Tak tedy. Jsou tady práááázdniny.
Ve středu, 25. 6. 2014 napsal táta mamce sms, že si pro mne o víkendu nepřijede, že prý máme spolu oslavit vysvědčení, které bude určitě výborné (je) a že si mne prý vezme 11. 7. a vrátí mne 13. 7. My jsme snad už ani nečekali, že bych měl k tátovi jet. Takže v červenci mne čeká 5. letošní návštěva u táty. Mamka domluvila s mamkou Honzíka, že zajdeme do cukrárny. A tak, když jsme přijeli, mamky to domluvily a šli jsme. Fotku bohužeol nemáme.
Protože jsme už byli v HK, udělali jsme si ještě výlet do Polska, já, se svou dětskou občankou. Ještě nikdy jsem tam nebyl. Prošli jsme se, něco málo nakoupili a jeli domů.
27. 6. 2014 - vysvědčení - 2. třída
12. 6. 2014 - Školní výlet - Kunětická hora, Perníková chaloupka
30. 5. 2014 - Vrátil jsem se v pořádku ze školy v přírodě. Na nádraží v HK na mě čekala mamka, brácha a babička. To kluci koukali, jakého mám velkého bráchu :-)
A další zpráva dne, dnes napsal mamce táta sms, že si pro mě přijede za 14 dní, tak asi víkend 13. - 15. 6. 2014 budu u táty. Že bychom třeba jeli k babičce. Letos to bude čtvrtá návštěva u táty a první u babičky a dědy. Na to, že máme červen.... A kdy že jsem to byl u táty naposledy? Koukáme do kalendáře, listujeme zpět, ještě zpět, ještě - á tady to je, poslední víkend u táty byl 4. - 6. dubna 2014. Víc než dva měsíce, slušný výkon. Abych tátu vůbec ještě poznal...
24. 5. 2014 - A tady, něco k počteníčku. Vyšlo včera.
24. 5. 2014 - Tak a Vítek odjel na školu v přírodě, určitě se mu tam bude líbit.
21. 5. 2014 - vyšetření foniatrie Pardubice. Tak sláva, dobře jsme dopadli :-)
16. 5. 2014 - Po 6 nedělích měl jet Vítek na víkend k tátovi. Táta si sám vybírá termíny, kdy Vítka chce. Možnost má dle rozhodnutí soudu každý lichý víkend. Ale pozor, sám mě upozornil, abych si přečetla rozhodnutí soudu, prý je OPRÁVNĚN, není to jeho povinnost... No, jeho volba. Nyní to měl být 4. víkend v tomto roce. Ráno 8:20 SMS: "Omlouvám se, že je to zase na poslední chvíli, ale opravdu jsme doma nemocní už úplně všichni. Proto pro Vítka nemohu přijet."
...
Víte, mamka také nebyla zcela v pořádku, bolelo jí oko, kapala si do něj a měla ho nateklé. Vypadala jako krtek, nemohla na světlo.
15. 5. 2014 - Vernisáž - ZUŠ Chrudim
Pojedu koncem května do školy v přírodě odjezd v neděli a návrat v pátek a kam? Podívejte se.
http://www.apartmanyktova.cz/
30. 4. 2014 - Čarodějnice
27. 4. 2014 - Swingové odpoledne Chrudim
Ať si mamka moc nemyslí. Mě hudba zas až tak nebere, ale párek v rohlíku a čokoládová zmrzlina, to bylo moc dobré.
20. 4. 2014
Velikonoční trhy s koncertem Bohuše Matuše
Od 11 h - zabíjačkové pochoutky, sýrové speciality, grilované pochoutky, klobásu plněnou švestkou a zabalenou v anglické slanině, špízy, hermelín s bramboráčkem, halušky se zelím a klobásou, placky chačapuri (chlebová placka plněná 3 druhy sýrů pečená nasucho na grilu, potřená sádlem), palačinky, pivo z produkce minipivovarů, pivovarský svařák, medovinu, 100% arabiku a další alko i nealko nápoje, včetně míchaných. V nabídce bude dále medovina, ovoce a oříšky v medu, sušené ovoce a oříšky, koření, sýry, domácí slovenské a maďarské uzeniny, domácí hořčice, rakytníkové produkty, kysané zelí ze sudu, špaldové pečivo, valašské frgály, štramberské uši, koláčky, preclíky, perníky a další pochutiny. Řada výrobců bude předvádět a nabízet své produkty, např. andělské mandaly, drátované dekorace, dřevěné dekorace, hračky a kuchyňské potřeby, háčkované výrobky, keramiku, malované sklo a hedvábí, papírové pletení, ručně vyráběnou bižuterii (různé techniky), ručně vyráběné svíčky, šité látkové hračky, polštáře, kapsáře, ubrusy a povlečení, ručně malované oblečení a tašky, originální kabelky, vintage obrázky a další. Součástí budou i ukázky výroby a několik dětských dílen.
V 14 hodin maloval Jan Lušovský.
V 17 hodin jsme byli na koncertu Bohuše Matuše.
13. 4. 2014 - bezprostřednost dětí. Rozhovor mezi 6 očima.
Vítkův kamarád (mladší o 2 roky než Vítek): Teto? Proč s Vámi není strejda? Já (zaskočena otázkou): Myslíš Vítkova tátu? Vk: Ano. Já: No, víš, někdy se to tak stane. Našel si jinou paní a má s ní rodinu, mají syna. Vk: Teto, Vítek brečí. Já: Snad ne..., Vítečku? Vk: On chtěl mít 3 děti? Není to moc? Já: To je težké, pokud vím, chtěl děti dvě, kluka a holku. Vk: A má 3 kluky. Já: To má. Vk: A on chtěl Vítka dát na internát? Já: Chtěl. Vk: Já bych na internát nechtěl. Já: Však Vítek tam také nechce, posledně, když jsme o tom mluvili, byl smutný a řekl, nechci internát, smutný pro máma, plakat. Vk: Teto, ještě, že tě Vítek má.
12. 4. 2014 - Návrat domů, mamka na mě čekala na vlakovém nádraží v Pardubicích. Prohlédli jsme si Olomouc, tancovali, opékali špekáčky a naše družstvo se umístilo na 2. místě . Příští rok bych určitě chtěl jet opět. Až ukořistíme někde nějaké fotky, dáme je sem.
Výtvarná soutěž PALETA TICHA
2. ročník „Malba světlem“
(zaštítěn malířem Janem Jemelkou)
Motto: Překonej nepřízeň osudu! (Překonej sám sebe!)
Záměrem výtvarné soutěže je rozvíjet výtvarné schopnosti žáků. Estetické cítění, oblast umění, schopnost tvořivé seberealizace (prožívat krásno) stojí v dnešní uspěchané době poněkud stranou. Výtvarná soutěž PALETA TICHA si klade za cíl podpořit právě tyto často opomíjené stránky života sluchově postižených.
Chtěli bychom, aby naše soutěž vytvořila prostor pro setkávání dětí orientovaný právě na estetickou výchovu a výtvarné umění.
***
Druhý ročník naší výtvarné soutěže jsme pojmenovali „Malba světlem“
Olomouc je historické město na starobylé Moravě, proslavené svými památkami. V průběhu staletí zde vznikly četné krásné chrámy a kostely.
Nechme stranou náboženskou funkci těchto staveb. Soustřeďme se na to, co nám nabízejí v oblasti kultury, umění a krásna. Vstupme společně do ztichlé chrámové lodi a nechme na sebe působit pruhy světla pronikajícími dovnitř barevnými vitrážemi gotických či barokních oken. Barevná skla seskupená do obrazců, obrazy měnící svůj účinek podle světla reflektujícího roční období, průhledy do duchovního prostoru, zastavení v čase, kterého se nám v dnešní uspěchané době nedostává.
Ano, to je ona „malba světlem“, které je věnován druhý ročník naší výtvarné soutěže.
Každé soutěžní družstvo dostane k dispozici jedno okno naší školy. Zpracuje návrh na papír ve skutečné velikosti. Téma bude volné, dle naturelu soutěžících. Pomocí barev na sklo soutěžní družstvo zrealizuje malbu.
Akce je rozvržena do tří dnů (10.4. – 12.4.2014).
Pro děti je nachystaný pestrý program. Kromě vlastní výtvarné tvorby bude čas na společenský večer, tanec, prohlídku historické Olomouce, opékání špekáčků a sportovní vyžití.
Do letošní soutěže se přihlásilo sedm pětičlenných družstev. Těšíme se na žáky ze ZŠ pro sluchově postižené z Bratislavy (Drotárska), Českých Budějovic, Hradce Králové a Valašského Meziříčí. Naše škola nominovala ve spolupráci se speciálně pedagogickým centrem pro letošní ročník tři družstva. Dvě družstva žáků ZŠ a jedno družstvo tvoří integrovaní žáci SPC.
Na závěrečnou vernisáž ( v sobotu od 13.00 ) zveme všechny rodiče, žáky, zaměstnance a přátele výtvarného umění. Kdo bude v soutěži nejúspěšnější nám sdělí porota vedená olomouckým výtvarníkem Janem Jemelkou.
http://www.sluch-ol.cz/?id=36805&action=detail
http://www.youtube.com/watch?v=omGZ8MOTSJc
10. 4. 2014 - Mamka mi plánuje prázdniny. Byla to docela fuška. Táta sice do rozhodnutí chtěl napsat 3 týdny, ale bere si mě nakonec jen na dva, u táty budu od 10. do 22. 8. 2014. Ostatní termíny máme tak nějak také snad zvládnuté. Víte, ona to není žádná sranda, mamka mě nemůže strčit všude... Mamka si sice myslela, že když už byl sudý rok a nevzal si mě táta na jarní prázdniny, že si mě alespoň v létě vezme na ty 3 týdny. Teď už Vám to můžeme napsat, mamky barva je růžová 
. To budeme prázdninovat spolu. A červená? To by Vás zajímalo? Že? Tak já Vám to prozradím. To pojedu s kamarádem Filipem ze školy na tábor, až k Plzni, mamka mi ho zaplatí, je to tábor pro sluchově postižené děti a teprve se domluví, jak to bude s dopravou na tábor s rodiči Filipa, protože to je až u Plzně. Mamka se sama chválí jaká je jednička, jak to hezky zařídila.... Jo, a ty krajní týdny 1. v červenci a poslední v srpnu, to nebudu doma a budu. Spát budu doma, to se mamce také podařilo hezky zařídit. Jedna velká pravda tu ale je, ty prázdniny něco budou stát. Myslím peněz... Ale určitě budu mít hezké zážitky a o to vlastně jde. Mamka mě má ráda.
9. 4. 2014 - foniatrie Pardubice. Máme radost.
A pak vyřizování dětského občanského průkazu. Vyjeli jsme si lístek a čekali na chodbě, kde to pípalo, šli jsme ke dveřím, když se zobrazilo naše číslo, předložili jsme tam potřebné doklady, pak jsme šli znovu na chodbu a čekali opět na naše číslo, abychom zaplatili poplatek v pokladně. Pak jsme šli opět na chodbu a tam čekali na poslední dvěře, kde jsem se fotil. Byla tam moc hodná paní, udělala mi dvě fotky a vybrali jsme tu hezčí. Pak už zbývalo jen se podepsat. To jsem zvládl na jedničku. Mamka i paní mě moc chválily. Doma jsem pak všem chtěl vypravovat, jak to probíhalo, jen slova trochu chyběla a potřeboval jsem k tomu mámu. Průkaz mi pak může mamka vyzvednout sama, má mě zapsaného ve svém občanském průkazu, tak tam nemusím.
2. 4. 2014 - 14 h 50 min - e-mail:
Ahoj, chci i (asi ti) oznámit, že pro Vítka si přijedu v pátek 4.4. a přivezu ho v neděli 6.4. Následně přijedu v pátek 16.5. s návratem v neděli 18.5. Milan
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
1. 4. 2014 - Tak 9. 4. si pojedeme zaoznačovat sluch do Pardubic a uvidíme, jak dopadnu.
31. 3. 2014 - A teď bych plakala snad opět. V lednu jsme měli na opravě FM systém. S tím, že se vyvalily z plastu nabíjecí baterie, takže se musela vyměnit celá spodní část. Když dorazil opravený, občas se stalo, že se na displeji zobrazilo NO FM a blikalo 88, jinak je tam 69. Domnívala jsem se, že by to mohla být ukončená životnost nabíjecích baterií, tak jsem pořídila nové nabíjecí baterie 900mAh AAA. Potřebovala jsem sice jen dvě, ale v balení byly minimálně 4, tak máme 4. Ona ta cifra 900 značí nějaký vyšší výkon, nevyznám se v tom. Drahé byly a to že dost. Nastal problém, jak nám opravovali tu část, kde jsou baterie, současně je to stojánkem, tak to zůstalo zašroubováno. Již od převzetí jsme to zašroubováno neměli. Ještě, že jsem to nebrala tahem, to bych to určitě rozlomila, jak je to celé plastové. Problém byl se šroubováčkem, malým a navíc, jak se to nedá rozevřít do pravého úhlu, tak tam šroubovák napasovat. (V návodu jsem se dočetla, že se to zašroubovává kvůli malým dětem, asi aby děti baterie nevyndaly.) když jsme tam dali nové baterie, tak to fungovalo, zdálo se, že je po problému, jenže teď to zase zlobí a nejde nabíjet a dočteme se leda tak 88 NO FM. Může být chyba i v nabíječce. Ani nechci zkoušet ty baterie vyndavat, to není dělané na vyndávání a nabíjení jinde, slouží k tomu taková nabíječka jako na mobil. A i kdyby, kdybych takto denně vyndavala baterie, ten plast by to nevydržel. Takže zabalit se vším všudy, poslat do Prahy a modlit se, aby to nebylo něco velmi závažného = drahého. :-(.
1. reakce z Widexu: Dobrý den, tohle bude bohužel asi větší problém, než se může zdát. Pokud je hláška no FM, pak bude asi "nabouraná" základní deska, která vše řídí. Pošlete to a uvidíme.
29. 3. 2014 - Tak vám tady napíšu o tom, jak jsem plakala. Stalo se to tak, že Vítek byl někdy v lednu nebo únoru nějaký den nemocný a doma jsme měli pak dopsat do sešitu pouček větu oznamovací, rozkazovací a tázací, a také abecedu. Přiznám se, že já jsem pochopila, že jsme ji měli přepsat. A pak šel Vítek do školy a jak s ním není komunikace bezproblémová, tak mi neříkal o tom, že se má učit abecedu. Až záznam v notýsku. "Vítek chybuje v abecedě." Musela jsem odepsat, že pokud jen chybuje, tak je to ještě dobré, že já jsem vůbec nepochopila, že se abecedu má učit. A tak jsme začali, vytáhla jsem slabikář ještě po sobě, kde jsou písmenka krásně vymalovaná, pravda Q X W tam chybělo, to jsem tam dopsala a jeli jsme. Jenže ouha, ono to nešlo a já nevěděla jak na to Á, BÉ, CÉ... Tak jsem si normálně sedla v pokojíku na zem a začala brečet, protože to jednak nešlo a pak jsem neměla kontrolu, co Vítek vyslovuje, zda to je správně. Až to přišlo, tak to spojíme, prstová abeceda a povídání a jedem... A super....
Největší problémy máme asi teď s prvoukou, jak nemáme slovní zásobu, tak se třeba jdeme učit části těla a nějaký nárt, zápěstí, to je španělská vesnice, pak Vítek natáhne na pláč, protože neví loket, lýtko, paže.... tak jedem... Nebo smysly, nepolíben. Opět mi pomáhá prstová abeceda. Jednak neodposlouchává špatně slova a pak vidím posun, kdy třeba jsem znakovala celé slovo SLUCH a pak už SL a pak jen S a pak to padlo.... řekl to sám.
A další malá výhra. Jak Vítek má odposloucháno, máma dělala, paní učitelka dělala... Tak on říkal: "Já dělala." Nevím kolikrát, ale hodněkrát jsem ho opravovala a ukazovala, že on je kluk a on dělal, máma je holka a ta tam to A má. A před 14 dny řekl: "Já dělala." a pak se sám opravil. To jsou malá vítězství.
A to nemluvím o logopedii a veselý, veselá, veselé a předložky - pod, nad, do, v.....
29. 3. 2014 - dnes na chalupě :-)
28. 3. 2014 - Chybí mi rozpis na další měsíce - duben, květen, červen, kdy má jet Vítek k tátovi. Nemám už nějak ani sílu ani chuť psát opět e-mail a dožadovat se nějakého termínu, kdy se táta uvolí vzít si Vítka. Nějak se mi zdá, že jeden víkend v měsíci je málo a není to pro mě ani moc pomocí. Nechci však Vítka od táty odříznout, stačí, že si ho odsouvá sám, takže z každého druhého víkendu si udělal každý čtvrtý. Já jsem si vážně myslela, že má své děti rád a stojí o to, být s nimi. A nesmím zapomenout na informaci od táty z loňského léta, o prázdninách se nestřídá, takže v červenci se Vítek s tátou neuvidí.
28. 3. 2014 - Mamka prosila tátu, aby jí napsal, kdy si mě vezme v létě na prázdniny, aby sama mohla naplánovat celé prázdniny, které mají 9 týdnů. A dovolenou v práci oznámit. Víte, já nemohu třeba na normální tábor, tak to máme složité. Do rozhodnutí si táta dal zapsat tři týdny. Mamka prosila, že by potřebovala termín od táty do 21. 3. 2014, aby to mohla dát celé dohromady do konce března, to však nedostala, táta slíbil, že jí to sdělí začátkem týdne, byl však čtvrtek večer (27. 3. 2014) a nic. Tak mamka napsala a hurá dnes dostala odpověď. Ne 3, ale necelé dva týdny.
MÁMA - Přece jen jsem doufala, že Vítkův táta bude mít trochu rozumu a pochopení pro to, že to není jen tak, zajistit pro Vítka hlídání, nemohu ho odložit kamkoliv. 9-2=7 týdnů. Tolik dovolené vážně nemám. Prosila jsem tedy Vítkova tátu, zda by mi nemohl poradit, jak to mám zajistit. Obávám se, že odpověď bude nulová. Takže si jdu lámat hlavu.
27. 3. 2014 - Vítek přišel ze školy a v notýsku měl napsáno, že ve škole probíhalo audio vyšetření. Dostal mě dotaz, zda Vítek má klasické tvarovky nebo zta to jsou pouze odlitky. Jasně že to jsou tvarovky, i proto chodím do práce a vydělávám, aby mimo jiné měl Vítek kvalitní potřeby, když už mu příroda v tomto směru ubrala.
Dále - došlo ke zhoršení, bylo by dobré zajít na vyšetření k našemu lékaři. Kdo čtete tyto stránky, víte, že jsme podobnou situaci řešili v 5/2013, kdy jsem žila měsíc a půl v nejistotě, že už tak špatný sluch je, tedy spíš už není vůbec... Takže jsme absolvovali měření 16. 7. 2013 u našeho foniatra a pro jistotu ještě koncem srpna 2013 a Vítkovi byly naměřeny hodnoty jako již mnohokrát předtím, v galerii fotek je audiogram a ten si držíme od roku 2009 stejný.
Pak jsme se objednali na leden 2014, nález opět stejný, a jak vidíte, lékař doporučuje návětěvu za půl roku, jsme připraveni v červnu jet opět k němu.
MÁMA - Přiznám se, že je to na mě moc, nelze žít permanentně ve stresu, že nastala nějaká změna, která se navíc pak nepotvrdí, hlídám si vyšetření svého syna sama. Navíc se stresy valí na nás ze všech stran, takhle bych mohla skončit leda tak na psychiatrii. Nechci, aby mi měřili Vítka jinde, přeji si, aby byl měřen na jednom místě, kde jsou měření srovnatelná. Už minule se Dr. Praisler zlobil na výsledky, viděl, jak jsem byla napjatá a že jsem prožívala měsíc a půl stresu. Máma má být v pohodě. Takže se pokusím být v klidu, objednám Vítka na ten červen, stejně vím, že v klidu nebudu, máme před sebou duben a květen... Ach jo. Potřebuju říct: Mámo, děláš to dobře, jenže on tady nikdo takový, kdo by mě za to pochválil, není. VK mě moc zklamal.
3. - 10. 3. 2014 - Jarní prázdniny - Zatímco brácha měl jarní prázdniny v únoru, Hradec Králové je má nyní. S mamkou jsme využili poslední příležitost si zalyžovat i zaplavat si v bazénu. Sice je rok sudý (2014 je sudý, že?) Takže to bych měl být u táty, ale ten mě na prázdniny nevzal k sobě.
30 . 1. 2014 - vysvědčení :-) Ale hned Vám ho sem nedáme.... Musíte si počkat.
Inu, měl jsem samé jedničky, je březen... a jestli si myslíte, že se táta zajímal.... ne. mamce poslal rozpis, že si mě vezme jednou v lednu na víkend, jednou v únoru a jednou v březnu. v lednu operoval s tím, že mají doma průjem, v únoru jsem u něj byl a v březnu nerespektoval sám své přání v rozhodnutí soudu, že sudé roky (2014) mám být u něj, takže jsem u něj byl na jeden víkend... Další rozpis mámě neposlal.... Je to smutné, že?
7. 1. 2014 - mamka dostala e-mail od táty.
Ahoj, posílám termíny kdy si přijedu pro Vítka.
1. 1. 2014 - rozbil se nám FM systém, baterie se vyvalily z plastu, stalo se to mezi svátky, tak jsme ho poslali poštou na opravu do Prahy, hm... Oprava stála nějakou korunu přes 1100 Kč.
24. 12. 2013
9. 12. 2013
Vítek namaloval obrázek, na něm je 5 dětí, 5 dětí ze třídy, i Vítek. Děti spinkají v postýlkách, nad sebou mají bubliny, o čem se jim zdá. Mluvíme o obrázku.
Vítek: Markétka nechce internát.
mamka:Proč?
Vítek: Smutno, chce doma.
mamka: Ty bys chtěl spinkat na internátu?
Vítek: Ne.
mamka: Proč?
Vítek: Smutno, plakat pro mamka. Mamka doma, Jirka doma...
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tohle mulví za všechno, je to moje zlato. mamka
13. 11. 2013 - Polepšíme se a doplníme informace...
Poslední informace jsou takovéto :-(. Dnešní e-mail od táty, naposled jsem u nej byl před 4 týdny....
Ahoj, mám sice zpoždění, ale musel jsem si něco vyjasnit. Takže pro Vítka přijedu v pátek 15. 11. po 16 hodině a zpátky ho přivezu v neděli 17. 11. kolem 16:00. Dále přijedu v sobotu 28. 12. cca v 16 hodin a s návratem počítám na podnělí 30. 12. také kolen 16:00. To je pro letošní rok všechno. V průběhu prosince dám vědět termíny na začátek příštího roku. Milan
10. 8. 2013 - oslava narozenin u kamaráda
10. 8. 2013 - Chrudimská pouť
7. 8. 2013 - tak a je to tady, začínám plavat, už na Seči v přehradě jsem udělal 2-3 tempa a doma - já, když se soustředím, přeplavu bazén. Mamka se podívá na to, jestli by sem šlo vložit video, jaký jsem vodní živel. Hm, asi to nepůjde, je to tu jen na obrázky, no, uvidíme...
5. 8. 2013 - mám nové tvarovky
Vlevo vidíte moje staré průsvitné tvarovky zbarvené od ušního mazu, nas nimi otisky, podle kterých se vyráběly nové tvarovky (do ucha se vytlačí hmota z takové pistolky a čeká se, až zatvrdne) a nahoře hopíky, kteríé si umotáme ze zbylé hmoty, která se už nevešla do ucha. Mamka mi dovolila vybrat si barvu, tak jsem si vybral zelenou. Všude se chlubím.
Koupání na Seči. Jo - a na té loďce - ona vypadá modrá, ale byla zelená, jsme jeli. Paráda, to se mi moc líbilo.
Túra - 10, 5 km - Bílek - Údolím řeky Doubravy - prostě nádhera (z Bílku k Hornímu mlýnu po červené a odtamdud po zelené zpět do Bílku). Vítek je šikula, říká máma.
Byli jsme zkontrolovat v Hradci, jestli škola stojí, stojí, velmi pevně a tak jsem si trochu zahrál na hřišti.
29. 7. 2013
26. 7. 2013 - Je sudý víkend. Čekal jsem sbalený, že pojedu k tátovi. Nepřijel.
Aha. Takže si to zrekapitulujeme. Vezmeme si k ruce kalendář.
prázdniny
Víkend 28. - 30. 6. - táta píše ve středu 25. 6., že na něj něco leze, že si pro mě nepřijede. Současně píše, že si pro mě přijede v pondělí 8. 7. ráno mezi 7 - 8 hodinou, že se užijeme až až a vrátí mě v neděli 14. 7. Nakonec souhlasí s mamkou a jede si pro mne v neděli odpoledne, mamka jde v pondělí do práce, takže určení mezi 7 - 8 h bylo trochu na hlavu postavené. Nakonec jsem u táty byl od nedělního odpoledne a ve středu mne převezl k babičce na Moravu, kde jsem byl do neděle a pak mě táta dovezl domů k mámě... Tak nevím, jestli jsme se užili až až..... To bych si představoval trochu jinak. 14 dní na to - 26.7. - 28. 7. pro mne táta nepřijel. Večer napsal mamce sms, že má za to, že o prázdninách víkendy padají. Já na něj ale čekal a hlídal každé auto a on - nepřijel. To mu stačí, vidět mě až za měsíc? Přijede si pro mne až v neděli 11. 8. Tedy skoro po měsíci, mám u něj být dva týdny..... A má ještě požadavek, že by se mu moc hodilo, aby mě přivezl už ve čtvrtek 22. 8. Tak to si mamka už myslí, že si dělá srandu a z ní dobrý den. Ale doufejme, že tentokrát už se mi táta bude věnovat... No a pak se k tátovi dostanu asi až o víkendu 6. 9. - 8. 9. Tedy pokud na něj něco zase nepoleze.
16. 7. 2013 - Jedeme do Pardubic na ušní, jednak nechat si změřit sluch a pak nové otisky na tvarovky..... Dáme vědět, jak jsme pochodili...
Jste zvědaví? Všechno naše okolí na mě myslelo, jak na vyšetření dopadnu. Babička a děda v Chrudimi, teta Šárka se strejdou Jirkou z Pardubic, ženské od mamky z práce... Řekněme všichni, kteří věděli, že dnes do Pradubic jedu. Až na jednu osobu. Ta osoba věděla, že dnes jedu na vyšetření, věděla o tom, že mi v Hradci změřili horší sluch, ale zatím se neozvala, neptala a nezajímala. Mamku unavuje podávat informace, které možná ani nejsou žádány, i když, přiznám se, tyhle by žádány měly být... Nemyslíte si? Kdo jiný by měl mít o mě větší obavy a zájem než máma a táta?
Dnes je 24. 7. 2013 a s mamkou jsme našli e-mail od táty. Psal ho 18. 7. 2013 v 13:19:43. Táta začíná tím, že v sobotu 10. 8. mohu jít na oslavu kamarádových narozenin, že si mě vyzvedne v neděli 11. 8. (Mám u něj být dva týdny.) Jsem rád, že na oslavu mohu a opět kamaráda uvidím. Dále táta píše, že by se mu velmi hodilo, kdyby mě mohl přivézt už ve čtvrtek 22. 8. odpoledne. Mamka se trochu zlobí. Jednak si v únoru mohl vybrat libovolně z prázdnin 3 týdny, když už sám řekl, že si mě na 3 týdny v době letních prázdnin vezme. Nevybral si, tak mu týdny vybrala mamka, jeden v červenci a dva v srpnu. Sama si potřebovala uspořádat jak to celé ty dva měsíce bude... A tak jsem měl být 3 týdny u táty a 6 týdnů u mámy. Mamka to také nemá jednoduché, nemá tolik dovolené a teď zas tohle. Cožpak víkend, ten jí nevadí, ale ten pátek... Prostě v tom tátovi nemůže pomoci. Také potřebuje naše auto, aby se někdy odstavilo a udělalo se na něm, co je potřeba. a konečně třetí vec se týkala dotazu na mé 2 ouška. "Myslím, že někdy v tomto týdnu má proběhnout vyšetření Vítkova sluchu. Doufám, že se problémy zjištěné minule nepotvrdí. Pošli mi prosím výsledky, až je budeš mít." Sice jsme s mamkou psali přesně, že vyšetření proběhne 16. 7., táta se 18. 7. dotazuje na výsledky, ale my jsme četli e-mail 24. 7. 2013. Táta mohl také zavolat, jsou prázdniny. Kdybyste viděli, jak už jsem opálený. Odpověděli jsme tedy hned a zprávu poslali oskenovanou. Tak tedy i pro Vás. Pan doktor nenaměřil tak špatné výsledky, jaké mi naměřili v Hradci. Měl jsem to stejné, jako obvykle je měříváno. Tak hurááá. Ještě mi udělali otisk na nové tvarovky, vybral jsem si barvu, nebudu mít průsvitné, až je budu mít, dáme sem s mamkou fotku.
15. 7. 2013 - Pár fotek z prázdnin
Doma v bazénu - červenec 2013
Praha - červenec 2013
Čachnov - červenec 2013
Rodiště Vítkova praděda, mámina děda, krásný výlet. Ještě se tam vrátíme podívat se na les Pekelec (chi chi - elce pelce do Pekelce) a také na rodinnou besedu. Do rodné chalupy nás paní majitelka pustila. Je to ta bílá. Kvalita fotky není velká, je to jen přiblíženo ze stejného místa jako první foto.
Seč - červenec 2013
Zhoršení sluchu?
Vyšetření z 23. května a června 2013 bylo stejné. Bohužel k Dr. Praislerovi, našemu foniatrovi jsme se dostali až 16. 7. 2013. Mamka byla v nejistotě, zda se mi sluch vážně zhoršil. Výsledek byl takový, že měření je stejné, jako bývalo. mamce spadl kámen ze srdce.
28. 6. 2013 - oslava začátku prázdnin
Táta ve středu, 26. 6. 2013 poslal mamce sms, že si pro mě na víkend 28. - 30. 6. nepřijede, že na něj něco leze a že alespoň 1. vysvědčení oslavíme. To jsme tedy oslavili - s mámou. Že prý si mě v týdnu od 8. 7. do 14. 7. užije až až. Že si pro mě přijede v pondělí mezi 7 - 8 hodinou. Mamka tátu prosila, aby si pro mě přijel už v neděli navečer, že musí být v 8 hodin v práci a chce chodit pěšky. Mamka se přiznává, že k tomu použila e-mail se zprávou o vyšetření sluchu a psala tátovi, že 16. 7. jdeme na vyšetření do Pardubic, že toho běhání se mnou má hodně. Po 3 dnech se táta vyjádřil, že si mě vyzvedne v neděli, mamka byla ráda.
28. 6. 2013 - Ukončil jsem první školní rok v 1. B. Dostal jsem vysvědčení. A jak se tak s mamkou koukáme, máme už 10000. návštěvníka. Tak, a jsme doma. Prázdniny mohou začít.
22. 6. 2013 - Park Střelnice Chrudim, Hurá na prázdniny s českými potravinami
20. 6. 2013 - Dopravní hřiště se školou
19. 6. 2013 - školní výlet - ZOO Dvůr Králové nad Labem
18. 6. 2013 - Sportovní hry
15. 6. 2013 - Uničov - 800 let
9. 6. 2013 - Mamka: Přemýšlím, do budoucna. Možná se Vám to bude zdát zvláštní. Přála bych si pro Vítka mobil. Přece jen, stát se může lecos, Vítek už začíná psát. Problém s komunikací s okolím, kdyby se něco dělo, byl by to klid i pro mě. Nechodí do školy za rohem, ale je to o přesunech, domluvách.... Tuším, že to bude hlavně o SMS zprávách. Vím, že existují telefony s indukční smyčkou, po pravdě, však nevím zcela přesně, jak to funguje. Pravděpodobně to souvisí s tím, že sluchadla se přepnou do jiného modu. A tak by se mi hodily rady jaký mobil. vím, že mi nikdo neporadí, jestli pojedeme na SMS nebo zda využijeme indukční smyčky a bude to i o hovoru. Třeba ano, třeba ne. Ale hodil by se mi každý názor a ráda.
6. 6. 2013 - Zatímco se Vítek chystal v Hradci Králové po obědě k odjezdu do Olomouce, probíhal soud v Chrudimi, já byla celá nesvá, jestli nebude ještě třeba něco řešit a nebude mi někdo volat, když jsem musela mít vypnutý telefon. Vítek tedy je svěřen do mé péče, vzdali jsme se práva na odvolání. Jen jsem dorazila do práce a zapla telefon, volala mi paní učitelka. Vše bylo v pořádku, jen mi upřesnila nějaké informace ohledně příjezdu v neděli domů.
6. 6. - 9. 6. 2013 - Paleta ticha Olomouc
výsledky
http://www.sluch-ol.cz/index.php?id=9&action=detail&nid=6800&lid=cs&oid=3211200
Vítek odjel 6. 6. po vyučování a vyzvednu si ho v neděli odpoledne na nádraží v Pardubicích. Doufám, že to zvládne, že se mu tam bude líbit. Mělo by... Je to rodný kraj jeho otce, přesto v Olomouci nikdy ještě nebyl. A snad bude i inspirace k malování. Přečetla jsem si něco o Františku Šnajdrovi a krom jiného on také fotografoval. Vítek dostal k Vánocům foťák, ale pro tento výlet jsem ještě neuznala za vhodné, mu ho dávat s sebou. Nevím, jestli by si ho uhlídal. A přece jen, nebyl zadarmo. V ZOO Jihlava si fotil. Vím.... Slíbili jsme fotky a nemáme tam ještě nic. MÁMA
http://www.sluch-ol.cz/?id=16547&action=detail
odkaz na SŠ, ZŠ a MŠ Olomouc
http://www.tover.cz/file.php?nid=1113&oid=2386535
životopis Františka Šnajdra
Pojedu na školu v přírodě. V neděli, 12. 5. odjedu a vrátím se v pátek 17. 5. 2013. Mamka mi koupila nový kufr a moc doufá, že to tam zvládnu. A víte kam pojedeme? Do Pustých Žibřidovic, tam jsme byli s mamkou v létě na dovolené.
Zvládl jsem to :-).
Fotka dole je z Pustých Žibřidovic z léta 2012 s mamkou na dovolené.
8. 5. 2013 - výlet do ZOO Jihlava
Fotky dodáme.
Velikonoce - 31. 3. 2013
26. 3. 2013
Dlužíme Vám jednu, vlastně dvě informace. Mamka není superžena. Fakt ne. Nic by nešlo takhle hezky bez pomoci mých prarodičů v Chrudimi. Jmenují se Vlastimil a Věra Roušarovi. Fotku Vám sem asi dávat nebudeme, nevíme, jestli by s tím souhlasili. Jsou to úžasní lidé, kterých si moc vážíme a máme je rádi. Moc nám pomáhají. Bez nich by to nešlo a asi bych musel na internát.
No a ještě jsme tady nenapsali, že vzhledem k tomu, že ráno není družina, máma mě do školy nevozí, nestihla by se vrátit do práce. Děda sám by to také nezvládal. Nebudeme tady psát jména, ale jsme ve spojení s jednou rodinou v Chrudimi. Neslyšící rodiče mají dvě dcery, které vozí také do školy v Hradci Králové. S těmi mamka navázala spojení a žádala je o pomoc. A tak se v jízdách střídají děda a maminka děvčat. Jsme za ně moc rádi, umožnilo nám to takhle fungovat. A i jim, myslíme si, je to pomocí. Zkrátka jsme spojili síly. Je to ale o domlouvání, někdy do toho vpadne nemoc, lékař nebo něco dalšího, ale ťukáme na dřevo a jsme spokojeni.
Píše máma: Víte, ono se to snadno řekne, vozí ho do Hradce do školy. Ale je to den co den. A jen ten, kdo si to zkusil na vlastní kůži, čekat na dítě po dobu vyučování, ví, o čem je řeč. Skláním se i před ostatními, převážně maminkami, které vozí děti do škol a čekají na ně. Proč čekají? Protože - CENA BENZÍNU. Pokud umíte trochu počítat, tak si spočítejte cesta tam 33 km, cesta zpět 33 km, spotřeba benzinu, nafty na 100 km a cena benzinu, nafty za litr. A je rozdíl, jestli se jede toto jednou denně nebo dvakrát.
23. 2. 2013
1. vysvědčení
20. 12. 2012 bude ve škole besídka
Máme nachystány dárky pro spolužáky (2 kluci, 2 holky) a také pro paní učitelku, paní vychovatelku a paní logopedku. K besídce patří i cukroví. Přidáme čaj, cukr a jablíčko, už se těším.
2. adventní neděle
7. 12. 2012 ve škole chodil Mikuláš
Zítra chodí Mikuláš - a my si udělali čerta :-)
1. adventní neděle
1. 12. 2012 - Tak tohle budeme dělat s Vítkem, až se v neděli vrátí od táty. Ano, Vítek je u táty na víkend. Naposled byl Vítek u táty 4. 11., včera odjel a už se na něj těším, slíbili jsme si, že zapálíme svíčku na adventním věnci a že budeme dělat andělíčky. Tohle jsou dva první vzorky.
24. 11. 2012 - Kateřinské posvícení a výstava Merkuru v Chrudimi
8. 11. 2012 - TKN
Úhrada sluchadel od zdravotní pojišťovny (7 - 18 let). Nám známé záběry z Motola a Mrázovky.
Chyba ministerstva zdravotnictví? Jediná cesta je změna zákona. K úpravě prý dojde od 1. ledna 2014.
Mgr. Vojtěch Mrózek - šikovný kluk. Klobouk dolů.
Tento odkaz sem jinak vložit nejde, ale stojí za shlédnutí.
13. 11. 2012 - A jednou 
, věřím, že jednou se ohlédnu a řeknu si, Vítek si to zasloužil, je z něj skvělý a soběstačný člověk. A možná i od něj něco hezkého uslyším.
Zdroj: www.youtube.cz
Netušila jsem, že se mi to sem podaří umístit. 
Jsem dobrá.
11. 11. 2012 - rozhodnuto, požádám o svěření dětí do své péče. Když někdo zvolí internát pro osmileté dítě a je zvládnutelné, aby bylo doma, je to neomluvitelné. Je to otázka priorit. A asi je máme srovnané každý jinak... Pokud mi někdo napíše toto: V neděli buď dostanu Tvé písemné sdělení, že se o Vítka budeš starat do doby, než bude uzavřena dohoda o svěření do Tvé péče, nebo si jej podle stávající dohody převezmu, a v pondělí nastupuje na internát. Tašku už mám sbalenou.
Na mě to působí jako vydírání. A je mi z toho smutno. Jasně, sbalit tašku není problém, ale umět se postarat a stát při dítěti v jeho úspěchu (radovat se s ním) i neúspěchu (utěšit a povzbudit), od toho jsme rodiči, ne? Něco se mi plete, že Vítek je uzavřený a máme mu zvyšovat sebevědomí, tak to bychom mu internátem jistě zvedli. Ani nechci pomyslet, co by se mu honilo za myšlenky (které neumí stylizovat do slov) v jeho hlavince.
11. 11. 2012 - velká radost v divadle (Chrudim)
Vítek byl nadšený. Děkujeme kamarádovi Honzíkovi a jeho mamince za skvělý nápad, jak strávit nedělní odpoledne.
9. 11. 2012 - Rozhodla jsem se. Trvalo to 4 dny. Teprve na dnešek jsem v noci spala. Včera jsem si domluvila na dnešek schůzku, která mi mohla přinést řešení. Já doufám, že otec splní to, co mi slíbil, že můj návrh a nástin svěření dětí do péče matky bude akceptován a ku prospěchu dětí, zejména Vítka. A že tedy Vítek nebude muset v pondělí na internát nastoupit. Pravda, ptal se mě, jak já to budu zvládat. Dotaz mě snad až překvapil. Jak asi? Musí mu být jasné a je to tak, že sama a ani s pomocí mých rodičů to nedáme. Proto ta domluvená schůzka dnes. Kdo mě zná, ví, že jsem žena činu a snažím si se vším poradit. Jak jsem už psala, kdybych si to připustila víc, tak ležím na psychiatrii a děti jsou asi na krku prarodičům nebo v dětském domově? Když otec by je nezvládal, on by je dal na internát, aby měl pokoj. Ale přece se dají hledat řešení a já ho, zdá se našla, ne zcela ideální, ale našla. Tak, holka, pochval se sama, jsi prostě jednička. Jsem, já to vím. Ale přiznávám, muselo mě trochu nakopmout okolí. Lidičky z okolí, děkuji Vám, že jste, sice jsem si chvílemi říkala, pro Vás je to tak jednoduché někomu radit, ale kdybyste v tom byli, kdo ví, jak byste to řešili, přesto díky za všechny reakce a podněty. Že bych byla závislá na rodičích, příbuzných a známých? Asi jsem. Ale na oplátku, když já mohu, pomohu, to Vy víte.
9. 11. 2012 - Přemýšlím o tom, jaké to je, žít vedle člověka, který dá osmileté dítě na internát. Když se dovede takto zachovat k dítěti? Jakou oporou může být partnerovi. Odpovím si sama. Aby měl jeden strach, jak se k němu v nouzi otočí. Je to neomluvitelné a omluvou není ani to, že byl 4 roky v jednom kole, jak mi dnes řekl. Jsem ráda, že si mohl střídavou péči vyzkoušet. Děti potřebují oba rodiče, já se domnívala, že má co klukům předat. U Jirky to bohužel skončílo dřív a tak neměl co čerpat, z mého pohledu škoda, já ho technickým záležitostem nenaučím, i když už taky lecos zvládám.
5. 11. 2012 se mamka dozvěděla, že od 12. 11. 2012 nastupuji na INTERNÁT
Píši teď jako máma, nechci nic vkládat Vítkovi do úst. V pondělí, 5. 11. 2012, jsem se dozvěděla od svého otce, který vyzvedával Vítka ve škole, že Vítek nastupuje od pondělí 12. 11. 2012 na internát školy. Mému otci to sdělila Vítkova třídní učitelka. Byl to pro mě šok. Nikdy předtím jsme o internátu nemluvili. Když jsme byli na psychologickém vyšetření v Praze, shodli jsme se na škole, na tom, že budeme Vítka vozit, že je malý na internát, že si to nepřejeme oba. Vítek už tak má dva domovy, teď bude mít třetí? Dá se mu říkat domov?
Doma jsem s Vítkem malovala obrázek školy a internátu. Vítek neví, co je to internát. Sedí to, že se tam byl podívat, Vítek věděl o čtyřech nocích. Ale právě o čtyřech, ne o více. Asi jako když jedeme na dovolenou. Vzala jsem k ruce kalendář a začala malovat postýlky u mamky a postýlky ve škole, a ty postýlky ve škole se tam opakovaly a střídaly se ty u mámy, ty ve škole, někde se tam schovávala ta jedna u táty. Koukal na nás Jirka a pak se mě zeptal? On chce táta dát Vítka na intr? To snad nemyslí vážně. Nedovedu si představit, že bych šel v první třídě z domu.
Zástupce ředitelky mě informoval, že otec Vítka projednával internát s ním již v první školní den, tj. 10. září 2012. Řekl mu i to, že o tom vím. Nevěděla jsem. Asi věděl, proč mi to neříká.
Včera (6. 11. 2012), jsem byla u vedoucího internátu a předala mu svůj nesouhlas s umístěním syna na internát, bohužel mi odmítl podepsat převzetí. Proto jsem tam byla osobně, aby potvrdil převzetí, převzetím se nezavazuje k souhlasu, kdybych to poslala poštou, převzal by to a nešel by to doručovatelce vracet pro svůj nesouhlas. Vedoucí internátu se rozhodl Vítka přijmout. Rozumím tomu, že obě varianty, přijetí i nepřijetí nesou s sebou jednu znepřátelenou stranu, v tomto případě mne. Pan vedoucí uvedl, že otec sdělil, že nemá finanční prostředky na dojíždění (na internát má?). Toto mi následně Vítkův otec do telefonu popřel. Dále se vedoucí internátu ptal otce, proč si Vítka nebere na víkendy, že takto se s Vítkem ani neuvidí, odpověď zněla: Ona mi ho nechce dávat. Vy, kdo chodíte sem na stránky, víte, že jsem Vítkovu otci řekla, že si kdykoliv Vítka může vzít, že nechci bránit styku. A tak máme za sebou září, říjen, jsme v listopadu? Řekl si otec o Vítka? Ne, to snad mluví za vše. Jen tak na okraj, styk Jirky s otcem za poslední 4 měsíce byl letmý pohled při předávání Vítka a jedno odpoledne, kdy jsem věděla, že táta veze Vítka k prarodičům na Moravu a Jirkovi domluvila cestu tam a zpět s nimi, takže jedno odpoledne za 4 měsíce? Není to málo? Zajímalo by mne, jestli stejnou měrou jako do mne vandroval pan vedoucí internátu i do Vítkova otce, že se o Vítka taháme, že nám má jít o něj. Jako by mi říkal, vezměte si ho do péče, dejte sem papír, starejte se a nebude intr. Takže ono pořídit byt z jednoho platu, sehnat práci, jedno dítě na škole v Hradci, druhé v Chrudimi. Jak z toho. No, kdyby to bylo tak jednoduché a zvládnutelné…. Kdo mě znáte? Zdá se Vám, že mi nejde o Vítka? Dále mi včera Vítkův otec řekl, že Vítek měl chodit už do školky do Hradce. Hm, asi by byl na internátě už dávno. Prý pro Vítka je internát to nejlepší řešení – podle táty. No nevím, nelpím na svých názorech, ale tady asi táta nemá pravdu. Co myslíte?
Včera jsem se radila na několika místech, bohužel několikrát zazněla domněnka, že otec o syna nestojí, netvrdím, že to je tak, ale musím přiznat, že i já si to po posledních měsících myslím. Život není peříčko, ale nikdo mě nebude napadat z toho, že toho pro děti dělám málo. Každý ať si zamete před vlastním prahem.
22. 10. 2012 - Pojedu na kontrolu do FNHK k primáři MUDr. Jaroslavu Koudelkovi.
Dopadlo to výborně . Máme se ozvat za 3 roky. Byl jsem tam s mamkou.
Čekám na ultrazvuk.
Čekáme na pana primáře Koudelku.
Podzim v okolí školy.
20. 10. 2012 - rodinné setkání
15. 10. 2012 - Dorazila odpověď, tak to doplním v sekci PŘÍSPĚVEK NA SLUCHADLA.
10. 10. 2012 - Jak to je tedy s příspěvkem ZP na sluchadla dětí? Učinila jsem dotaz na ZPMV - viz zdejší sekce PŘÍSPĚVEK NA SLUCHADLA.
27. 9. - 30. 9. 2012 - prodloužený víkend
Moje 8. narozeniny - 20. 9. 2012
16. 9. 2012 - Prý modrá je dobrá. Tak používám barvu modrou. Nyní nebudu psát za Vítka, ale za sebe, za jeho mámu. Trochu bych měla popsat dění posledních dní, co jsem zatím nikde neprezentovala. Moment, ještě si vezmu k ruce kalendář. Někdy začátkem srpna přijel Vítek od táty a překvapil mě větou: "Já tam nechci". Tomu, kdo zná problematiku neslyšících a nedoslýchavých, je jasné, že zájmena, příslovce... jsou problém. Přitom mi Vítek ukazoval prstíky jeden, druhý, třetí. Řekl: "Tři". Co Vás napadá? My se tak podobně učíme říkat věty. TAM - mělo znamenat k tátovi. Já ho tu větu neučila, jeho otec nejspíše také ne. Když jsem se Vítka zeptala, kdo ho to učil, kdo to povídal, odpověděl: "Katka". Vítkova otce jsem na to upozornila. Vítek poslední dobou jezdíval k tátovi a brekával. Předposlení srpnový týden jsem se dozvěděla náhodou, že škola, kam bude chodit Vítek, bude začínat ne 3., ale 10. září. Byla to náhoda, kdy se u nás v práci objevila dívenka z této školy a mě napadlo, abych se podívala na stránky školy, co se tam píše o nabízených kroužcích, který z nich by byl pro Vítka. Informovala jsem o tom Vítkova tátu, protože Vítek měl být u něj. Táta si přijel pro Vítka v neděli 2. 9. v 16 h, jako obvykle. Krom jiného se zeptal Vítka: "U koho chceš být?" .... "U mámy?" - podsunul mu odpověď. Nazval mě sobcem, který myslí sám na sebe. Nezlobte se, ale kdo mě trochu zná, ví, že to tak není. Ano, jsem sobecká, ale nemyslím jen sama na sebe, myslím na své děti a na sebe, abychom to vše zvládali. Jirka, kterému bude 18, je u mne a k tátovi nejezdí už asi 3 roky. Skoro dospělý chlap, nepotřebuje utírat nos, ale aby máma uvařila a nakoupila a přinesla peníze, za které budeme bydlet, jíst, bude moci chodit do školy, na to mámu potřebuje. Vítka jsme doposud střídali po týdnu. Předesílám, že pracuji na plný úvazek, abych vše poplatila a poskytla dětem to, co potřebují. Včetně toho, že potřebujeme auto a to jednak něco stojí samo o sobě a navíc dost toho benzínu na pendlování CR - HK. Já jsem sobec, že si nechci nechat doma na stálo i Vítka? Ne, to se Vítkův táta moc plete. Sám moc dobře ví, že jeden člověk nezvládne vozit Vítka do školy. Uvedu příklad. Oproti tomu, jak jsme se ptali ve škole na družinu, nikdy nepadlo žádné omezení, ptali jsme se na dni otevřených dveří, při zápise i při schůzce pro rodiče budoucích prvňáků. Nakonec se v tomto týdnu z toho vyklubalo to, že ráno družina není vůbec, odpoledne jsme si mohli poznačit do kolika hodin chceme, nevím, do kolika to bude, ale maximum bylo do 15,30 h (Milan chtěl poznačit 16 h, je zvyklý z MŠ, kde fungovala do 16,45 a skutečně tam někdy Vítka nechal dlouho, když jsem ho v 16,30 viděla v obchodě a ptala se, kde je Vítek - ve školce, zněla odpověď.). A v pátek odpoledne družina není. Pro Vaši představu, mám pevnou pracovní dobu od 8 do 13,30 h (ale osmihodinovou, toto je 5,5 h, někdy musím nasbírat zbytek). Ráno bych potřebovala Vítka vézt z Chrudimi do Hradce Králové (33 km) tak, abych v 8 byla již na pracovišti. I mapy.cz říkají, že čistá doba jízdy trvá 35 minut. Nestíhám. Odpoledne mi celkem nevadí, že družina není do pozdních hodin. Jsem si vědoma, že je dobré vyzvednout Vítka dříve, abychom stihli přijet domů a udělat úkoly a přípravu. Pátek byl trochu šok, když není družina. V mém případě je jasné, že v týdnu, kdy Vítek má být u otce, bych byla v práci déle. Kolegyně uvítaly, že si beru všechny služby v tyto týdny. Rozumný člověk tuší, že týden s dojížděním je náročný a ten další týden také. Prostě já vím, že to sama nezvládnu, zrovna nyní potřebuji pomoc Vítkova otce. Rozumíte mi? Že snad tedy nejsem žádný sobec? Kdybych měla Vítka stále, nezvládnu to. Musela bych asi dát Vítka na internát. Kdo z Vás ho zná, ví, že je to velmi citlivý kluk a tohle bych mu snad nemohla udělat. Ne nyní. Abych pravdu řekla, z toho, jak se otec ptal Vítka, u koho chce být, jsem nabyla dojmu, že jim doma překáží, nová žena, další dítě.... Myslím, že Vítek Katku nemusí. Tátu má rád. Mně osobně by bylo velmi líto, kdyby ke mně dítě nechtělo, snažila bych se vytvořit takovou pohodu, aby neměl problém. A asi to dělám.
Kdo čte naše stránky, ví, že Vítek rád a hezky maluje. Nepodařilo se mi dohodnout pro Vítka výtvarný obor v ZUŠ Chrudim. Zvolili jsme tedy keramiku u pana Herbsta, kde se nejen modeluje, ale i maluje. Lidičky, já to dělám pro syna, nebude se živit ústy, nebude moci tahat těžká břemena. Co bude jednou dělat? Prosím - volba povolání je vedle volby partnera druhou nejdůležitější volbou v našem životě. A proč dítě nepodpořit v tom, co ho baví, v čem je dobré? Já tu snahu, myslím si, mám. Navíc Vítek má ve třídě 4 spolužáky, je jich tam celkem 5 (3 chlapci, 2 dívky). Vítkův život by podle otce měl spočívat v cestě do školy, ze školy, úkoly, najíst, umýt a spát. Kroužky? Ano, souhlasí s kroužky v rámci družiny. Ale kdy budou? A jaké? Já musela už do konce května řešit přihlášku do ZUŠ a v září Vítka zapsat. Vítkův otec o těchto mých krocích věděl. Proč tedy chodil k panu starostovi slizovat smetanu za Vítkovo 3. místo ve výtvarné soutěži - Památky očima mladých? Já jsem byla zvědava, jak se zachová, zda tam půjde. Dobrá, říkala jsem si, bude snad nakloněn Vítkovi, když už přišel. Zklamal. Vítkův otec a pan starosta se znají, přišel tam tatínek radovat se z úspěchu svého syna, ale co dělá pro syna? V čem ho podpoří? Pravda, na průmyslovku na rodičák Jirkovi nejde, ale tam se neslizuje žádná smetana. Od toho může být máma, že? Že má problém zvládat práci, Vítka novou rodinu? Ale to jsme na tom přece stejně? A pro koho je tedy vlastní dítě priorita? Kdo je a kdo není sobec? Kdo honí kariéru? Kdo mě už při návrhu střídavé péče nařknul z toho, že ohrožuji jeho kariéru a z dětí dělám kočovníky? Já ne, já rodinu nerozbila, nikdy jsem si tohle nevyčítala a nedávala sobě za vinu. Co je a co není po rozchodu dvou lidí, kteří spolu mají děti, dobré a co ne? Ano, utéci od problému je velmi snadná cesta, avšak slabošská. Já neutíkám. Má nabídka byla velkorysá. Zaplatím v ZUŠ keramiku a nebudu ani nic po otci Vítka chtít, budu Vítka vozit ze školy v pátek po obědě, jak v liché tak v sudé týdny. Po něm se jen chtělo, aby si Vítka přijel po keramice vyzvednout. Stejně v pátek družina není! Kam by dal Vítka? Dovezl by ho domů Kateřině? Tam bude spát malý Karel? Vítek bude sedět v koutě ticho jako pěna. Vítek je mimořádně klidné a tiché dítě. Zvládl by to. Ale nemá nárok na to, rozvíjet něco, v čem by mohl být dobrý? U táty nemá styk s jinými dětmi, krom toho, že jednou za čas jedou na Moravu k babičce a dědovi a tam vidí dva své stejně staré bratrance, nyní možná jen jednoho. Já zachovávám kontakt s Vítkovým kamarádem ze školky, na hřiště ho nemohu pustit samotného, děti jsou zlé. Vítek se nedokáže bránit slovním nájezdům. Tady na keramice má možnost setkat se s dětmi. Je potřeba ho vodit mezi lidi, aby nezatrpkl, aby se neuzavřel, aby byl schopen si někam dojít, něco zařídit. A není dobré ho trénovat už od dětství? Vítek má za sebou první keramiku, byl schopen tam jít, posadit se, věděl ode mne, co se tam bude dít. Vymodeloval si tam první hrneček se srdíčky, namaloval žirafu a také ji modeloval. Pan Herbst říkal, že se naučí dělat to tak, aby stála. I pan Herbst se divil, co pan Ing. Milan Mariánek má proti keramice. Navíc, když jsem ochotna to platit a vozit na ni Vítka i v týdnu, který mi nenáleží. On mi totiž v tento den (14. 9. 2012) pan Mariánek napsal e-mail, že nesouhlasí, aby Vítek v sudé týdny chodil do ZUŠ. Mluvila jsem o tom s panem Herbstem, nechápal, vybavil si Vítkova otce. Vzkázal mu, aby to s námi půl roku vydržel, že se uvidí, také jsem to viděla jako rozumné. Ale ne, odpověď zněla opět ne, v liché týdny si mám dělat co chci, ale do sudých nemám zasahovat. Já? Já to dělám pro sebe? Vždyť pro mě by bylo jednosušší nikam Vítka necpat, nechat ho sedět doma, nic neplatit, nehonit se... Vždyť tím svým přístupem netrestá mě, ale především Vítka, svého syna. Radila jsem se tedy dále a protože můj přístup byl shledán jako bezchybný, měla jsem Vítkova otce vyzvat k tomu, aby respektoval ZUŠ a v pátek ho tedy bez mé dopomoci dovezl a postaral se o keramiku sám. V případě, že by tomu tak nebylo, měla jsem se obrátit na péči o dítě, ovšem s tím, že o střídavou péči stojím, nezvládla bych to sama. Svým návrhem jsem nikoho ničím nezatěžovala, leda sama sebe, nechtěla jsem peníze, navíc bych zajistila polední přesun, otci by bylo jedno, zda si jede pro Vítka z Pardubic do Hradce nebo z Pardubic do Chrudimi. Já nevěděla, co panu Herbstovi říci. Bylo mi trapně, přihlásím někam dítě, pak je problém s otcem, Vítkovi se tam líbilo a co dál?
PANE HERBSTE - díky za podporu, dnes (16. 9. 2012) jsem to Vítkovi vybojovala!
Ptáte se jak? Zcela jednoduše. Otec nadále nesouhlasil se ZUŠ. Prý, jestli byla řeč o kroužcích v družině - tedy klubu. Nebyla, ve škole ne. Ptala jsem se, kde bude Vítek v pátek. odpověď zněla, že Vítek bude chodit do kroužků v družině (zatím nevíme nic). Otec asi nechápe rozdíl mezi kroužkem v družině a ZUŠ, kde je to škola, s docházkou, omluvami, žákovskou knížkou a vysvědčením. Co když to je pro Vítka cesta? Třeba ne. Ale nemohu to zazdít předem. Byla jsem připravena na všechno, i na to - v pátek jet pro Vítka, nejspíše bychom se tam oba rodiče potkali, bylo by to nepříjemné, asi bychom se hádali. Nevím, jak by to dopadlo. Možná bych oslovila i pana Herbsta, zda by se nemohl s Vítkovým otcem spojit a přesvědčit ho, myslím, že by to pro mne (pro Vítka) udělal. Jedna z variant, kterou jsem myslela, že může otec navrhnout byla ta, že by mohl říci nebo slyšet na můj návrh, že už si Vítka v ten pátek nechám. Vyčkávala jsem. Jeho reakce byla taková, že mi potvrdila to, že je jim Vítek doma na obtíž. Rozumím, zvládat, práci, rodinu, školu v Hradci, je to náročné, ale já to nemám o nic jednodušší. Možná o to, že mám skvělé rodiče, kteří mi pomohou, ale také jen do určité míry, nebudou přeci suplovat péči otce. Ano, dočetla jsem se v návrhu na rozvod, že jsem závislá na svých rodičích. Asi takto, byli jsme na nich závislí oba, já a Milan, když Vítek začal chodit do školky na 4 hodiny, byli to mí rodiče a já, kdo zajišťoval nedorazy a tatínek si chodil do práce, jezdil na školení, jak jemu se to hodilo. Pak také jezdil již jinam..... Vzdát se svého dítěte! Ano, byl to právě otec, který tedy navrhl, že když si Vítka už v pátek nechám, souhlasí. A já řekla bez váhání. Beru to, nechám si ho. Jsem snad sobec? Pak to tedy bude vypadat tak, že si v sudém týdnu táta vyzvedne Vítka v neděli v 16 h, bude ho vozit do školy v pondělí, úterý, středu, čtvrtek a pátek, v pátek v poledne, já Vítka dopravím na keramiku a už si ho nechám. Nemohu ale z tohoto již ustoupit, nezvládla bych vozit Vítka do školy. To snad chápete i Vy, čtenáři. Tak se otec odsoudil k tomu, že asi Vítka ani o víkendech nechce.... Já ale nemám nic proti tomu, aby vzal děti třeba na Moravu k babičce a dědovi. Kdykoliv mu to umožním. Jen si myslím, že tak, jako už několikrát neřekl Jirkovi, viz. minulý víkend, nebude říkat již ani Vítkovi a tím se styk s prarodiči přetrhne. Oni dětem ani nazavolají, ani nepřijedou, abych tam děti přivezla, to asi také nehrozí... Jsou závislí na tom, zda jim syn vnoučata přiveze. Ale je to volba dospělých lidí. Moje volba - mám ráda své děti. Posuďte nyní sami, kdo je a kdo není sobec. Měla jsem tu potřebu to zde napsat, mně se psaním uleví.
Vzkaz pro Kateřinu: Když jsem se s Vámi sešla, hovořila jste o tom, jak je Milan skvělý otec, jak se stará o své děti. Ano, mohu říci, BYL dobrým otcem, ale to již není pravda. Sama se zkuste vžít do situace, že Vás opustí a přestane se starat o Karla. Jak Vám bude? A historie se může opakovat, víte? Už to udělal Jirkovi, dělá to Vítkovi a může to udělat i Vám a Karlovi. A ještě jeden dotaz? Nyní, když Jirka u Vás dávno nebývá a Vítka se otec vzdal na víkendy, vlastně na všechny, jste spokojena? Že bude pohromadě jen Vaše rodina? A nyní si takového člověka, který zatracuje své děti, můžete vážit?
15. 9. 2012 - výlet na Ještěd (chvíli to bylo až na kulicha)
10. 9. 2012 - ŠKOLA
3. 9. 2012 - Jsem u táty. Musíme překlenout týden, který zbývá k nástupu do školy. Mamka mě dnes zapsala do ZUŠ na keramiku. Tu budu mít v pátek od 13 do 15.15 hodin. Akorát táta z toho má asi hlavu zamotanou a na keramiku mě nejspíše vozit nebude. No, jsou to starosti, já vím. Jak to udělat a zvládat. Kdopak mě asi bude vozit? Jasná zpráva, bude to má máma.
3. 9. 2012 - Řekli byste, že tento den půjdu do školy, že? A není tomu tak. Mamka zcela náhodně v předposledním srpnovém týdnu nahlédla na internetové stránky školy a co tam neviděla. Vykřičník a zahájení školního roku se z důvodu rekonstrukce odkládá na 10. září. Takže já ještě nejsem prvňáček. Mamka už má vše pro mne nakoupené, batoh od Topgalu i s penálem, přezůvky, sešit na logopedii i s obalem, i eurodesky. Navíc mi koupila u topgalu kvalitní pláštěnku, dál desky na sešity a také peněženku. Táta snad pořídil vše na výtvarnou výchovu a tělocvik.
1. 7. 2012 - 31. 8. 2012 - prázdniny
Nějaké dny jsem chodil do školky. S mamkou jsem pak strávil 3 týdny dovolené. Fotky jsou některé na úvodní straně. Buď je sem některé ještě dodáme nebo ještě něco vymyslíme..... S mamkou a s bráchou jsme si užili pobyt a výlety v Jeseníkách.
26. 6. 2012 - Mamka mě vyzvedne ve školce a jedeme na schůzku do mojí nové školy v Hradci Králové (15 - 15,45 h). Měli jsme možnost prohlédnout si učebnice a sešity. Dostali jsme k vyplnění nějaké dotazníky, také přihlášku ke stravování (obědy za 380 Kč měsíčně, táta chtěl pro mě obědy i svačiny, to dělá 660 Kč měsíčně, mamka souhlasila, naštěstí jsem dobrý strávník a ne jako můj starší bratr), nějaké informace, ke kartě na obědy, klíčům atd.... No a také seznam věcí, co mám mít do školy. Táta navrhl, aby mamka koupila první sekci - tam byla aktovka, penál, sešit na logopedii, obal na sešit, bačkory a eurodesky. V sekci byl ještě poplatek za pracovní sešity, ten ale až budu chodit do školy. Táta prý pořídí vše na tělocvik a výtvarnou výchovu. Ve třídě budeme 3 kluci a dvě holčičky. No a víc se dozvíme až v září.
25. 6. 2012 - ZUŠ - tak výtvarný kroužek nedopadl, ale keramika snad ano. V pátky od 13 do 15 h mě bude vozit mamka (je připravena to dělat jak v liché, tak v sudé týdny). Mamka mě vzala ze školky a byli jsme dnes v ZUŠce (je sudý týden - tátův). Oba rodiče byli u pana starosty se mnou. Jeden z nich se snaží mi pomoci a podpořit mě v tom, v čem jsem dobrý, v tom, co mi jde a baví. Co když tohle je ten směr, kterým se budu jednou v budoucnu živit? Má ústa mne život nebudou, mé bříško mi nedovolí tahat těžké věci. Nebudu mít ani volbu povolání jednoduchou. Který z rodičů se snaží navést mne na cestu? Mamka - "Snad jednou se mi vše, co vkládám do syna, vrátí. Pevně tomu věřím." 
17. 6. 2012 - Jedna z odměn za obrázek mého kostela. Byl jsem v kině (Biobaroko) na 3D Madagaskar 3. Bylo to moc super. Poprvé na 3D s brýlemi.
31. 5. 2012 - U pana starosty Řezníčka
Výtvarná soutěž - Památky očima mladých, 3. místo. Já i mamka máme obrovskou radost.
kostel Nanebevzetí Panny Marie Chrudim
27. 5. 2012 - Další zub je venku. Tak mi chybí nahoře obě jedničky a dole dvě dvojky. Padá to jak na podzim listí ze stromu .
18. 5. 2012 - SPC Hradec Králové. Po plaveckém výcviku pro mě mamka přijela na bazén a jeli jsme do Hradce Králové. Je to sice tátův týden, ale mamka se nabídla, že mě vezme z Chrudimi do Hradce a pak zase zpět. Táta už v Hradci čekal. U Mgr. Žáčkové jsem hodinku pracoval. Na závěr nám řekla, že už k ní nepojedeme, že jezdíme každý týden na logopedii a od září nastoupím do školy a tam budu mít logopedii v rámci školy. Tak snad už je na čase, abych se na školu začal těšit . Pošle táta mamce oscanovaný věci, které nám dala Mgr. Žáčková k procvičování, co si vzal a slíbil mamce poslání? Je 7.7. 2012 a skeny byly v mailu, odeslány kolem 23. hodiny 6.7.2012. Tomu se říká rychlovka. 
12. 5. 2012 - To je teda prekérka. Kdypak jsme Vám tady psali o tom, že jsme byli u zubaře na vytržení zubu? Dvojka dole. V neděli 6. 5. jsem si od táty přivezl taky zub (dvojka z druhé strany dole), mamka sice neví přesně, kdy mi vypadl a u taťky asi nechodí zoubková víla nebo co 
. Každopádně doma jsem zub dal hned pod polštář a ráno se víla pochlapila dárečkem . No a zrovna teď si tak sedím a hup, najednou mamka slyší příšerný řev... Předávám jí zub, horní jedničku. Teče mi krev, jdu si úzkostně vyplachovat pusinu. Mamka mě utěšuje, že mi dá do misky zmrzlinu, no, však víte, paní zubařka doporučuje nanuka na zatažení . Tak už baštím. Horší je, že teď to mám v puse jak po výbuchu 
a jak já budu říkat L, to fakt nevím. Logopedie nám bude trochu váznout.
26. dubna 2012 jsem se byl fotit. Budeme potřebovat novou fotečku. Můžete posoudit, jak jsem vypadal a vůbec, co se mnou asi udělalo focení před třemi lety (2009). Myslíte, že jsem se usmíval nebo plakal? I když jsem před sebou viděl mamku, která se tenkrát také nechávala fotit, neodehnalo to mé obavy . Ale teď už jsem velký kluk a ten úsměv je skutečný .
13. dubna 2012 - SPC HK v 9 hodin. Mamka mě moc chválila, protože jsem hezky pracoval. Mamka mě obdivuje, protože 12. dubna jsem byl odpoledne na logopedii, cožpak tam, tam pracuji půl hodiny, ale v Hradci celou hodinu. Logopedii už sem ani nepíšeme, protože na tu jezdím každý týden. V případě mamky je to tak, že to nedělá rozhodně v pracovní době, takže to znamená, že to musí někdy zase nahradit. Táta s námi v HK nebyl, úkoly oscanovány a poslány.
10. dubna 2012 - Je úterý po Velikonocích a mně se kýve zub. Nechci, aby mi někdo sahal do pusy a jsem citlivý. Musí to udělat doktor. Tedy zubař. Mamka má snahu hned ráno to vyřešit. Ale snaha je marná, je po Velikonocích a je úterý. Sice stojíme v 7,30 před zubní ordinací, mamka bere za kliku, ale je zavřeno. V tu chvíli si uvědomuje, že není pondělí, ale úterý a hle, ordinuje se až v 10. To je smůla. Tak mamka mě veze do školky, na desátou pro mě znovu jede a přesouváme se opět k ordinaci. Tentokrát jsme úspěšní. Vím, co mě čeká, usedám do zubařského křesla, ani nedutám. Prý to štípne. A koukejme, zub už je venku. Nesu si ho v plastovém vajíčku, k tomu drobnou hračku a jsem zvědavý, jestli mi mamka koupí nanuka. Paní zubařka říkala, chladit, že se to lépe a rychlejí zatáhne... Jóóó, vybírám si nanuka. Večer dávám zoubek pod polštář a ráno? Budu tam mít nějaký dáreček? Byl tam.
23. března 2012 - SPC v 10 hodin. Tentokrát jsem zde s tátou, je to jednak jeho týden, mamka musí být v práci. Hm.... mamka nějak vůbec neví, co se tam dělo, jaké byly úkoly.
17. února 2012 - SPC v 9 hod. Mamka si vzala dovolenou a jeli jsme do Hradce Králové. Mamka měla strach ze sněhu na cestě. Vzala si dovolenou, stejně by v práci moc nepobyla, v 8 vyrazit, od 9 do 10 v Hradci a nejdříve v 11 zpět. A domluva ve školce.... Do Hradce jsme nejeli přes Vysokou nad Labem, slyšeli jsme v rádiu, že mezi Vysokou a HK je nějaká bouračka, tak jsme jeli do Hradce a tam se otočili na Třebeš. Jelo se celkem dobře, čistá jízda 40 minut. Mamka si to měří. Ale nejede na ostří nože, to je Vám snad jasné. Hodinu jsem hezky pracoval, dostali jsme další úkoly. Cestou domů jsme se stavili na chaloupce, zatopili v kamnech, uvařili jsme si tam čaj a pak jeli domů. Jak se říká, nic jsme nedělali, ale únava byla, zvlášť mamka, ta byla na hromadě, pak i celý víkend. Táta s námi nebyl.
Jo a doma mamku čekal dopis s modným pruhem. Tak pak ještě musela na poštu. Víte, co tam bylo?Rozhodnutí o přijetí do školy .
15. února 2012 - Hm, bylo 9 h 11 min a mamce zapípala SMSka..... od táty: "Nabijecka je ve skolce."
12. února 2012 - Není žádným tajemstvím, že mamka nežije s tátou. My, děti, jsme ve střídavé péči. Nebudeme tady tlumočit, proč starší brácha k tátovi nejezdí. To byste se museli zeptat bráchy, aby nás pak někdo nenařkl, že mu vkládáme do úst něco, co si nemyslí.
Taťka mě přivezl a mamce řekl, že FM systém bude zapotřebí nabít. Mamka ho na noc chtěla dát nabíjet, ale chyba lávky, nabíječka nikde. Tak ráno v pondělí 13. 2. 2012 napsala mamka tátovi SMS. Večer ještě jednu. Je úterý 14. 2. 2012 večer. Co myslíte? Máme s mamkou čím nabíjet? Myslíte, že takhle se chováme k vlastnímu dítěti, které bychom snad měli nebo alespoň mohli mít rádi? Ale nekažme si den, je Valentýn a my u mamky se máme všichni rádi .
31. ledna 2012 - ráno mamka volá do školky, nabíjela večer FM systém a nenašla jeden přijímač, co se přidělává ke sluchadlu. Docela ji polilo horko. Nedalo by se nic dělat, to se prostě stát může. Že se ztratí nebo taky na to mohl někdo šlápnout. Ale důležitý je výsledek, přijímač se našel a vše je v naprostém pořádku.
27. ledna 2012 - Zápis do školy. Mamka ještě před zápisem vyzvedla u Mgr. Žáčkové podklady k individuálnímu plánu a také výsledky školní zralosti a už jen venku vesele zmrzala, až já s tátou se zpožděním dorazím. Tuším, že jsme asi byli poslední. Mamka tohle nemá ráda. Tady přiznáváme s mamkou, že nevíme, co psát, protože mamku a tátu drapla jedna paní učitelka a vyplňovali papíry a mě se ujala druhá paní učitelka a já chodil po třídě a plnil úkoly. Mamka pořádně ani neví jaké, viděla až ty poslední. Ale za sebou slyšela jen samé... ty jsi šikovný, no to koukám, to se ti povedlo..... Já sám mám z toho dobrý pocit. Paní učitelky při loučení říkaly, že půjdeme asi na pohár. No, kdeže. Není to prostě jednoduché. Co chce jeden rodič a co druhý, když spolu nejsou. Mamka by mi pohár klidně dopřála, dokonce ji napadlo, že bychom zajeli do velkého Tesca v Hradci a koupili školní batoh a penál, myslela, že by tím hezky završila den a udělala mi radost. No, ale táta měl v plánu už něco jiného, jeli jsme k babičce a dědovi. Brácha Jirka byl pak pěkně na tátu naštvaný, když se dozvěděl, že jeho se nikdo na nic neptal. Cítí se tak trochu na vedlejší koleji. A já se mu ani nedivím. Až budeme mít fotky ze zápisu - oni mně tam i fotili, tak Vám sem nějakou hezkou dáme. paní učitelka říkala, že ve třídě budeme asi 4 děti, dvě s kochleárním implantátem a dvě se sluchadly.
17. ledna 2012 - foniatrie Pardubice - vyzvedáváme s mamkou nové tvarovky. Sedí perfektně.
3. ledna 2012 - SPC HK - Mgr. Žáčková
Proveden test školní zraolosti. Dostali jsme další úkoly.
16. prosince 2011 v 10 hodin - psychologické vyšetření v Praze.
Dopadlo to výborně. Byl u toho i táta.
13. prosince 2011 v 9 hodin - návštěva KNPce - foniatrie- MUDr. Praisler, předáme mu zprávy z Prahy a budou mi dělat nové otisky na tvarovky . Brrrr, to nemám rád. Ale budou hopíci .
Otisky udělány, po Novém roce budou nové tvarovky.
21. listopadu 2011 v 10.30 hodin - SPC HK- Mgr. Žáčková (Telefon, máme se dostavit v 10.45 nebo spíše 10.50 - mamka si bere dovolenou.) Ráno by mě ani nemohla dát do školky, kdybychom šli na procházku a na oběd se do školky také nestihnem vrátit.
Dostali jsme úkoly a hurá domů.
4. listopadu 2011 - Den otevřených dveří v Hradci Králové - škola, kam po prázdninách půjdu.
Tak tohle je místo, kde sídlí SPC, kam v Hradci jezdím. Je zde také MŠ, ZŠ i SŠ. Já sem budu jezdit do ZŠ. Proto jsme se v den, kdy to bylo možné, byli ve škole podívat. Prošli jsme si školu, nahlédli do tříd na prvním stupni. Tady ve třídách je 4-6 dětí. Viděli jsme truhlářské dílny, kuchaře i cukráře. Funguje zde i internát, ale ani mamka ani táta mě tady nechtějí nechávat. Tak jsme se ptali i na družinu. Doufám, že to nějak budeme zvládat. Mamka má největší strach ze zimních cest a sněhu, když budeme z Chrudimi vyjíždět v cca 6.15, abychom byli v 7 u školy a aby se pak mamka stihla vrátit do Chrudimi na 8. hodinu do práce. Nakonec se rozhodl i táta, že bude přítomen prohlídce školy.
24. října 2011 jedeme s mamkou do Prahy Na Mrázovku - ve sledu 9.00 h - psychložka; 10.00 h - logopedka; 11.00 h - foniatr
Tak jsme to zvládli. Autem brzy ráno do Pardubic (mamka si na Prahu autem netroufá), vlakem do Prahy, po Praze metrem a autobusem. Jedině jsme byli trochu zklamaní, že paní psycholožka nebyla a nikdo nám nedal ani vědět, mohli jsme vyjet později a mamka mně nemusela brzy ráno budit a dávat mi snídani až ve vlaku. Na místě jsme byli v 8.40 hod. Mamka měla strach, jak to čekání budu zvládat. . Strach byl naprosto zbytečný. Po nějaké době mne vzali na měření sluchu a byl jsem tam celkem dlouho. Chodím tam už sám, jsem velký kluk . Když jsem vyšel, navázal jsem hned v 10 hodin logopedíí. Sestřička z foniatrie i paní logopedka říkali, že bychom měli počkat na Dr. Myšku, protože mi zrovna dělali měření sluchu v celém poli, ne jen na základních čtyřech frekvencích a vyšetření dopadlo trochu hůře. Jenže Dr. Myška byl zrovna sám objednán k lékaři, takže nebyl k dispozici v 11 hodin, ale až ve 13 hodin. Hm..... Mamka měla s sebou usmažené kuřecí řízečky a tak jsem se posilnil, napil a protože bylo hezky, byli jsme se projít venku. Pak jsme se vrátili a konzultovali s Dr. Myškou. Takže žádná změna, jen mám přijet ne za půl roku, ale za čtvrt, takže někdy v únoru jedu zas. A ještě jsme domluvili to psychologické vyšetření, které by mělo být v prosinci, když koncem ledna půjdu k zápisu do školy, abychom to měli v ruce. Domů jsme tentokrát dorazili celkem pozdě, brzy jsem usnul, asi únavou. Táta s námi nebyl. (Že by slavil svoje narozeniny?) 
1. října 2011 - mamka jásá. Víte proč? Já jsem si zpíval. A víte co? Travička zelená, to je moje potěšení, travička zelená, to je moje peřina. Mamka to obratem zapsala paní učitelce do sešitu, který mezi námi koluje. A prosila o zapsání písniček, které se v MŠ zpívají. Když jsem pak jel s mamkou na logopedii, tak jsme paní logopedce zpívali. Já nechtěl sám, já se stydím , tak "spolu" s mamkou. A že to nemá melodii? Ale jděte. Stejně budu od HV osvobozen, ale každé slůvko dobré, ne?
31. srpna 2011 jsem byl v SPC na psychologickém vyšetření (PHDr. Šustová) - je to OK. Byl s námi táta.
10. června 2011 - SPC HK, dostanu úkoly na prázdniny
Velká chyba, protože následně po psychologickém vyšetřením které se nekonalo, 8. 6. proběhla schůzka v MŠ, kam se dostavila paní Kabilková (SPC HK), paní z SPC Svítání, paní ředitelka MŠ a paní učitelka. Mamku jen mrzelo, že to bylo bez ní. Sama věděla, že táta, já a paní ředitelka jsme se byli ve Svítání podívat, pravda, dozvěděla se to až po proběhlé akci. Mamka ale je ve spojení s paní učitelkou ze Svítání a ta mne viděla i na kurzu znakovky a říkala mamce, že by to bylo škoda, že jsem šikovný kluk. A o termínu schůzky v MŠ se mamka dozvěděla od paní Kabilkové již 12. května 2011, paní učitelky nic nevěděly, byly nějaké zmatky, kdy paní z SPC Svítání prý volala do MŠ a nechávala vzkaz, takže mamka v pondělí (6. 6. 2011) alarmovala SPC Svítání, protože jí bylo nepříjemné, aby paní Kabilková jela zbytečně do Chrudimi. Mamka tedy rozpohybovala komunikaci mezi zúčastněnými. A paní učitelky byly také v nevědomí. Nějaký komunikační šum? Tak se tomu říká. Každopádně mamku nikdo nepozval a s paní Kabilkovou jednala v tom duchu, že ta tam jede na konzultaci a návštěvu za mnou, tak by ani nebylo vhodné, aby tam byla. A že se všichni krom paní Kabilkové divili? Celé to bylo divné a nemáme z toho s mamkou dobrý pocit. Paní Kabilková to pak mamce popisovala (10. 6.) Jednak, a to se nedivíme, byla rozzlobená na tátu, že nemáme za sebou to psychologické vyšetření. Mamku to také mrzelo. Táta 10. 6. v SPC nebyl.
17. 5. 2011 - čeká mne psychologické vyšetření - PhDr. Šustová - v SPC Hradec Králové No, to jsme dopadli, táta mamce řekl v neděli, že s tím nepočítá, některé záležitosti by snad mohl vzít na sebe, ne? Navíc, když to byl on, kterému se zdá, že mám od narození asi málo lékařů kolem sebe. Takže se vyšetření, které domluvila mamka s paní Kabilkovou tak, aby se stihlo ještě před prázdninami, nekonalo. Což je velká chyba, protože následně proběhla schůzka v MŠ, kam se dostavila paní Kabilková (SPC HK), paní z SPC Svítání, paní ředitelka a paní učitelka.
12. května 2011 - SPC Hradec Králové. Bez táty. Mamka i paní Kabilková mě chválily 
.
Dorazily nám CD-Romy se znakovým jazykem.
http://www.kurzznakovereci.cz/
Ale nějak nám doma na PC nechodí, tak to budeme muset nějak pořešit... Ach jo.... 
Také do fotogalerie umístíme nějaké fotky. Ale vzhledem k tomu, že PC, na kterém je máme je ten, který odmítá pracovat, budou tady nejdříve s příchodem nového počítače. 
Upravili jsme kontakt, nefungovalo přesměrování z dříve uvedeného e-mailu na mamčin mail, tak jsme tam dali přímo ten na mamku. 
Další změnou bude to, že mamka se chystá obnovit PC, protože na tom starém prostě už nejdou spustit mé CD-romy, s kterými pracujeme. Takže to děláme u Jirky v pokoji, jenže ten se také potřebuje učit a rušíme ho.... a on nás.... 
. Tak mamka připravuje tuto změnu někdy na červen a budu mít místečko na práci pro sebe a v klidu. Pravda, trošku nám to začíná hatit podivná situace, kdy mamka neví, jestli bude mít práci. To by pak nebyl žádný PC 
. Musíme vyčkat a uvidíme, podle toho se pak zařídíme.
2. května 2011 jedu do Prahy do centra kochleárních implantací, za MUDr. Myškou a PaedDr. Voříškovou.
Tak to máme za sebou. Mamka z toho má trochu zmatek v hlavě, musí si to asi sednout. Tak zatím o tom ani nebudeme moc psát...
Z dnešního (31. 8. 2011) pohledu, jsme v klidu, jen někteří lidé nás dovedou rozhodit, ostatně jako již kolikrát.
13. dubna 2011 jedu po obědě na logopedii do Pardubic a poté do SPC Hradec Králové, to bude náročný den. 
Zvládli jsme to s mamkou.
5. dubna 2011 mě čeká neurologické vyšetření EEG (MUDr. Karel Brabec). Tak jsem zvědavý, jak tohle zvládnu.
Asi kdybych si dovedl představit, že to až tak hrozné nebude, tak by to bylo dobré, ale je tu ale.... Kdo si přál vyšetření? Táta. Pan doktor se ptal, kdo nás tam posílá a co si od toho slibujeme, museli jsme ho odkázat na tátu, aby mu sdělil, co očekává. Mamka se trochu bavila. Ale jen trochu .Ale ano, zvládnul jsem to 
. Sice jsem plakal. Ale mamka mi před sundámím sluchadel vysvětlila, jak se budeme domlouvat, co bude znamanet mít zavřené oči, co bude znamenat mít otevřené oči, co dýchání nosem, co dýchání pusou. Natrénovali jsme to a pak jsme sundali sluchadla a mamka mě držela za ruce a domlouvali jsme se "tajnou řečí". Byl s námi i táta. Mamka mě pak moc chválila, ta toto vyšetření i domluvila, pravda, trochu proti své vůli.
No a 6. 4. 2011 si mamka šla pro výsledky (sama, bez táty) a tak je to dobré, nic abnormálního nebo patologického, tak hurá. 
A další novinka.
Mamka podepsala účast na projektu, který je financován z Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR.
Individuální projekt Pardubického kraje, registrační č. projektu: CZ.1.04/3.1.00/05 00041 s názvem „Podpora dostupnosti a kvality sociálních služeb v Pardubickém kraji“
"Průzkum potřeb osob pečujících o závislého člena rodiny v Pardubickém kraji"
Pozvánka dorazila na 31. 3. 2011 v 14 hodin, mamka se musela omluvit na školení, tak prý bude prezentovat hned dopoledne, aby o to nepřišla .
Tak je to tady . Mám rozbité sluchadlo. Píská a píská. Proto chodím jen s jedním, tkaže i méně slyším .
Mamka ale vymyslela něco úžasného . Zítra (14.3.2011), až bude moct z práce, tak se pokusí domluvit s panem doktorem Praislerem, aby se mi podíval na sluchadla, pro jistotu obě, co by to mohlo být. Navíc mám hluboko v ouškách maz a mamka si tak hluboko netroufá ho odstranit, tak to se moc netěším na šťourání do oušek. Posledně mi tekla až krev . Doufáme, že tam pan doktor bude. Protože máme vymyšlenou parádní vychytávku . Mamka totož zítra sežene stejné sluchadlo, co používám a to budu mít doma jako náhradní, chce ho vzít hned zítra s sebou, aby ho mohl pan doktor nastavit na ouško, které zůstalo nyní bez sluchadla. A buď se rozklíčuje, proč sluchadlo píská, to by bylo dobře. Pokud ne, bylo by to složitější, protože servis sluchadel je v Praze nebo v Brně. Takže buď poslat poštou, což je záležitost na asi týden - bez sluchadla , nebo bychom si museli do Prahy zavolat a domluvit se, zda, když tam přijedeme ráno, ho stihnou opravit, abychom si ho odvezli.
Sluchadla jsou sice v záruce (do poloviny června 2011), ale kdo ví, zda bude tato závada shledána jako reklamační . Uvidíme.
Tak jsme to dnes (14. 3. 2011) zvládli. Mamka domluvila pana doktora a představte si, dorazila do školky po půl druhé odpoledne, vzbudili mě s paní učitelkou, mamka mi pomohla se obléct a jeli jsme s těmi mými oušky a sluchadly za panem doktorem. Takže jsem už odpoledne měl funkční dvě sluchadla a budu mít tedy jedno náhradní, to mamka domluvila s jednou paní, pan doktor ho nastavil na mé parametry a tak, když se něco přihodí, budu mít do zálohy. Mamka to hezky vymyslela . No a došlo i na čištění... Nebudu zastírat, že jsem neplakal 
. Plakal. A byl jsem z toho spocený. Mokrá byla i mamka, sestřička a pan doktor. Ale mám teď v ouškách jako v pokojíčku.
Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...
Nový blok - dvojitým kliknutím zde, zahájíte úpravu bloku...