Šok - špatně slyším!
Jak už zde bylo psáno, logopedii, tedy tu klinickou, jsme začali řešit ve 4 letech. Jenže všem se zdálo, že se nevyvíjí má řeč tak rychle, jak by měla. Aniž by od kohokoliv padlo podezření na špatný sluch, paní logopedka navrhla, abychom absolvovali neurologické, foniatrické a psychologické vyšetření. A zrovna na tom foniatrickém se ukázal problém. Prý audiologie byla nevýbavná, s mamkou jsme z toho moudří nebyli. Objednali nás na měření sluchu ve spánku. Dělali mi vyšetření BERA. Když jsem ještě dospával na pokoji, přišel pan doktor a říkal mamce, že se jedná o těžkou sluchovou vadu. Mamka to nemohla vstřebat. Byl to zkrátka ŠOK. Doporučili nám další vyšetření s uspáním v Praze Motole. Tam se jednalo o vyšetření SSEP. Výsledek byl skoro stejný. Mamka už připouštěla, že nějaká sluchová vada u mne bude. To víte, zkoušela, hrkala, zvonila a čekala, jak budu reagovat. Musela si projít tím známým - ŠOK - POPŘENÍ - PŘIJETÍ - VYROVNÁNÍ SE. No a tehdy se vlastně odstartovala cesta za mým lepším sluchem. Prvním krokem tedy bylo vyřízení kvalitních sluchadel. A už se to se mnou veze dál a dál.